TJ ČSAD Plzeň, oddíl vodní turistiky, aneb ČÁDÍCI - takhle nějak to bylo (od r.1971 dodnes).

"V prvním roce existence Odborného učiliště ČSAD byl založen kroužek vodní turistiky. Kroužek vznikl v roce 1971, kdy učitelka Eva Ferrová vzala několik zájemců na akce rokycanského vodáckého oddílu. Zájem o vodní turistiku mezi učni vzrůstal a tak po dohodě s vedením učiliště byl v březnu 1971 založen samostatný vodácký kroužek."

Doslovně tak začíná kronika vodáckého oddílu TJ ČSAD Plzeň, která vypovídá o žití jedné skupinky lidí, kteří položili základ pro partu vodáků - Čádíků, která se k tomuto jménu hlásí i v roce 2004, byť z původně zakládajících členů je již zde málokdo. Na počátku se kroužek scházel v Plzni - Božkově v prostorách učiliště ČSAD. Vedení učiliště zakoupilo dvě kanoe a ostatní lodě si kluci půjčovali. Jelikož půjčená loď a vlastní loď je podstatný rozdíl, byla mezi členy a spřízněnci kroužku veliká snaha zajistit finance a rozšířit tak svoji flotilu. Snaha byla korunována úspěchem, vše se zdařilo a byl nakoupen materiál, vypůjčeny formy a vodní nadšenci v Božkově během školního roku 71/72 postavili 7 lodí. Lodě byly otestovány přímo u loděnice - dílny a hned na jaře 1972 byly pokřtěny při splutí Úhlavy a Střely. Tím se spustil dlouhý maratón, kdy od založení učilištního kroužku až do konce roku 1973 spluli členové na 13 různých řekách přes 700 km. Velkou zásluhu na tom samozřejmě nese paní Eva Ferrová, které vydatně pomáhal její manžel a Ota Jiránek, tehdejší mistr v učilišti.

Velký posun nastal před 30 lety v lednu 1974, kdy na výroční schůzi TJ ČSAD Plzeň byl původní kroužek začleněn do TJ a vznikl oddíl vodní turistiky. Jak uvádí kronika, v prvním roce bylo Čádíků 43 a to převážně neplnoletých. A když oddíl vodní turistiky, tak se muselo neustále něco splouvat, plavat, pádlovat a pokořeny byly řeky Berounka, Úhlava, Střela, Otava, na Slovensku Váh, Hornád, Belá a spousta dalších. Aby si členové takto vzniklého oddílu mohli změřit své umění s ostatními, přihlásili se i na své první VTJZ: na řeku Teplou a Hamerský potok.

Postupem času začali být prostory v Plzni-Božkově oddílu malé a tak se všichni začali ohlížet po plácku, kam by šlo přestěhovat všechny lamináty, pádla, helmy a další propriety, které se v prvních letech nashromáždili v oddíle. Našli! Začátkem 80-tých let pod vedením tehdejšího předsedy, nejprve Jirky Vaňkáta "Sama" a pak Miloše Fišery "Fišty", se začala budovat na bývalém staveništi nová loděnice na břehu řeky Radbuzy, pod Mikulášským náměstím v Plzni. Loděnice byla zdárně postavena a najdete ji tu i dnes. Je paradoxem, že právě vznik nové loděnice byl příčinou jedné z krizí oddílu. Nějaký totalitní strýc si usmyslel, že loděnice není na tom pravém místě, že by se na její místo více hodily průmyslové budovy a začaly tahanice o loděnici. K přežití pomáhalo všechno možné, nejvíc možná společný zájem o vodu, parta a zážitky: "V roce 1985 jsme nocovali jednou ve věži skokanského můstku, jo a taky nám koupili autobus", vzpomněl si jeden z pamětníků. Neutuchající nadšení všech těch lidiček bylo kouzelné a když se ke všemu přidaly i výsledky Jirky Kajera, Miloše Fišery, Honzy Mádra a dalších známých plzeňských vodáckých jmen, dostával se oddíl do obecného podvědomí širší vodácké veřejnosti. Veškeré změny se dotkly i předsednického postu. V prosinci 1986 vystřídal Honzu Mádra na postu předsedy oddílu Míra Skalický - Skalda a sám určitě netušil, že na dobu delší než 17 let, jelikož Skalda je oblíbenou autoritou a osobností (nejen u Čádíků) dodnes. V oddíle se jezdilo na řeky velice aktivně a ti Čádíci, kteří museli být u všeho, spluli za sezonu až 34 řek. Pravidelně se jezdilo na Otavu, Vltavu, Kosový potok, Úhlavu, Střelu a další české řeky a také na krušnohorské terény do bývalého NDR. Skalda k tomu říká: "Moc se nám líbily zájezdy kamkoliv, ale ty zahraniční měly zvláštní příchuť. Tak třeba v Rumunsku: takhle si to plaveme a na břehu krásné holky. Ve vodě jedna skočila Kočkodanovi na špičku kajaku a on jí takhle vezl hezký kus cesty". To jsou zajisté chvíle, na které se nezapomíná. Postavit si svoji loď byla snem mnoha vodáků a tak i Čádíci si postavili kopyto na kajaky zn. Treska. Jak je známo, nejen vodou živ je vodák, tak i v našem oddíle byla a je aktivita mnohem širší. Pěší túry, kola, lyže a od roku 1986 i pravidelný zimní kuželkářský turnaj, jsou jen krátkým výčtem další činnosti oddílu.

Pak přišel velký třesk v podobě "něžné revoluce". Na rozdíl od jiných oddílů Čádíci neutlumili činnost a dokonce nabídli zázemí a prostor zájemcům z jiných polevujících plzeňských oddílů. Předností Čádíků byl jejich vlastní autobus a porevoluční touhou všech českých vodáků bylo splout ty řeky, které byly v kapitalistické cizině. A proto hned v roce 1990 jsme uskutečnili první zájezd do Rakouska a v následujících letech pak řadu dalších do Německa, Itálie, Slovinska, Švýcarska či Francie. Všechny krásné zážitky z devadesátých let kalí tragedie na řece Ötztaler Ache z června 1993, kdy voda připomenula všem i svou druhou tvář své živelnosti, když se ze zájezdu se nevrátili tři vodáci, z toho jeden Čádík - Honza Blažek. Byla to velmi tvrdá rána a do konce roku 1994 neuskutečnil oddíl svou vlastní zahraniční vodu. Pouze část oddílu využila zájezdu vodácké cestovky ke splutí řek ve Francii a Švýcarsku.

V roce 1994 došlo k dělení tělovýchovné jednoty. Z TJ odešel fotbalový klub a Čádíci, neboli oddíl vodní turistiky je až do současnosti v TJ již jen s několika oddíly sportovní gymnastiky.

Poslední léta před vstupem do nového tisíciletí Čádíci prožili velmi intenzivně. Na řekách v tuzemsku, mimo jiné v roce 1998 Jirkové Sika a Kovář získali v kategorii C2 v českém poháru vodáků - Prijon Cupu první místo. Dalším jménem z oddílu, které trvale najdete na vrcholových místech v ČPV, je kajakářka Tamara Bergerová. Na tisících kilometrech za zahraničními řekami v letech 1996-2000 nás provázel báječně nezapomenutelný řidič autobusu Sláva Baloušek, který měl vždy přímo bezbřehé pochopení pro umokřence ve svém voze a z těch piv, co jsme za ta léta u něj v busu odvezli, by se naplnila nejedna šlajsna. Rok 2000 byl nejen zlomem tisíciletí, ale i v našem pohledu na vodácké zájezdy, zejména ty zahraniční. Pomohl k tomu i "pohřeb" našeho vlastního autobusu v roce 1997. A tak od roku 2001 se výlety do zahraničí konají osobními vozy, jezdí se na dravější řeky s vyšším stupněm obtížnosti. Zkrátka, už nejde o pouhou vodní turistiku, ale často o vodu náročnou a nechybí ani záliba v rodeovém ježdění. Neznamená to ale, že si na své nemohou přijít i začátečníci.

V oddíle se pracuje také s dětmi a mládeží. Začátek této práce byl někdy v roce 1985 a trval 10 let. Za tu dobu se podařilo vychovat takové špičkové závodníky, jako byla třeba Helena Fišerová, která v kategorii K1 žákyně v posledním roce Československé federace obsadila 3. místo ve slalomu ČSFR a byla vyhlášena mez 10 nejlepšími sportovci Plzně. V říjnu 2001 opět zahájila tato část oddílu svoji činnost. Pod vedením staronového vedoucího Miloše Fišery začali s celoroční přípravou děti převážně letitých vodáků. Pravidelné tréninky jsou uskutečňovány při zimní přípravě v tělocvičně, při hokeji nebo v bazénu. Obnovený oddíl měl na počátku 2 dorostence a 7 žáků. Ve své první vodácké sezoně v roce 2002 se všichni společně s trenérem zaměřili na základní dovednosti a fyzickou přípravu. Tréninky probíhaly 2x týdně a navíc byla tři soustředění na Hubertusu a na Vltavě. Vše, co se naučili při trénincích porovnali se svými vrstevníky při ČPV na Teplé, Střele a Úhlavě, kde navíc vypomáhali při organizaci závodu. Dále spluli Konopišťský potok a prvních velkých závodů ve slalomu se zúčastnili v Blovicích. Již v druhé sezoně se ukázaly výsledky celoročního snažení. Lenka Fišerová se v celkovém hodnocení KRK ČPV 2003 umístila na krásném 5. místě. Tento výsledek byl opravdu velkým impulsem pro všechny mladé Čádíky. V oddíle se náhle objevili mnohem kvalitnější kajaky a do tréninků se všichni vrhali s ohromným nadšením. I proto jsou naši mladí borci, Jan a Vojta Brůhové, Bára Zýková či Míra Prokop a další, neustále lepší a pro nově příchozí jsou dobrým příkladem. Nakonec všichni zájemci jsou vítáni v naší loděnici nebo mohou přijít naše mladé závodníky povzbudit 11. - 12.9. na závodech pod Borskou přehradou.

Co říci závěrem ke stručné historii oddílu? Čádíků je dnes více jak 100. Od roku 2002 mají ve svém majetku budovu loděnice, kterou postupně upravují a zlepšují. Původní podnik ČSAD Plzeň již fakticky léta neexistuje a spojitost TJ a oddílu je již minulostí, přesto jméno zůstává a tradice zavazuje. Spolupráce a přátelské vztahy s ostatními vodáckými spolky v Plzni (TJ Union, vodní skauti) je samozřejmostí. Za zmínku stojí, že po celou během celé historie přetrvává minisekce tzv. potočních jezdců. Uvidíte-li proto někdy v únoru, březnu pár bláznů na lodích, jak zkouší lehce napěněnou Špulku, Prameňák a jiné polité schody, které stěží najdete na speciálkách, jsou to možná právě oni. Oddíl pravidelně pořádá zájezdy na vodu, kde naleznou svoji parketu všechny věkové kategorie a celá šíře příznivců vody - od vodní turistiky přes kanoistiku po prvky vodního rodea - to vše po celý rok. Jezdí se na jarní i podzimní potoky, řeky, kanály a kuriozity, jezdí se na lyže, kola, chodí pěšky, v loděnici i mimo ni se pravidelně sportuje, v létě do ciziny a na "dětskou dovolenou", na podzim oddíl organizuje republikový KRK ČPV Úhlava, splutí Klabavy; lidé se zkrátka setkávají a jsou spolu docela rádi. Přijďte se podívat a klidně i zůstat, protože zájemce o vodu vítáme. Nabízíme všem otevřenost a poskytujeme příležitost každému, kdo má vodu v lásce. Důkazem je věkový rozptyl členstva od 4 do 70 let. Informace o nás můžete získat na www.cadici.org, na tel 777 598 272, nebo se přijeďte podívat, jak bude letos první víkend v září v Nýrsku vypadat Úhlava.

Za TJ ČSAD - Čádíky

Jan Špilar - Špili

spili@atlas.cz