Nástěnka

Nejnovější diskuze

Podzimní brigáda 20. 10. 2018 -17. 10., 23:04-Tamara
Hintertux 2018 -17. 10., 23:04-Tamara
Valná hromada oddílu -17. 10., 21:07-Ali
Přejezd Šumavy 2019 -16. 10., 16:28-KubaHL
Silvestr 2018 -16. 10., 09:28-Lubošek

Plán akcí

19.10. Valná hromada
20.10.Podzimní brigáda
15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Letní Rakousko, Německo a jablková Itálie 2002



Termín:  4.-13.července  
Země:  Rakousko, Německo, Itálie
Vedoucí zájezdu:  Luboš Ulč tel: 603/851816
Ota Koukolík tel: 737/108986



Časový plán trasy

Datum Řeka Nocování
Čt 4.7. Odjezd Garmisch
Pá 5.7. Loisach Landeck
So 6.7 Trisana Mathon
Ne 7.7. Sana Tares
Po 8.7. Adige nahoře Saltus
Út 9.7. Adige dole Vitipen
St 10.7. Isarco Marilleva
Čt 11.7. Noce Marilleva
Pá 12.7. Noce Pass Timmelsjoch
So 13.7. Příjezd Plzeň



Denník

Čtvrtek
Samozřejmě vyrážíme se zpožděním, ale dnes nejen naší vinou. Nakonec jedou dvě auta a Pepa s Víťou se připojí až v Německu. Původně nás mělo jet mnohem více, ale zbytek se na něco vymluvil...
Jedeme směrem na Rozvadov. Luboš, Tamara, Lída a Smrk jedou v Sieře po dálnici a my (Ota, Petra a Otovo táta) jedeme po staré silnici, protože nemáme známku.V Rozvadově máme menší konflikt s celníkem za otáčení v křižovatce na celnici. Naprosto stejný problém zastihl i Luboše (poslední tankování). Za hranicemi nám chvilku trvá než se sjedeme, a pak pokračujeme po dálnici na Mnichov. Luboš jede celou dobu jako by to někde ukradl, ale vytrvale se ho držíme a neodradila nás ani jeho myška před náklaďákem na sjezdu k odpočívadlu.
Menší tápání v Mnichově řeší Luboš jízdou na chodník a stáním na pěkném plácku, zatím co Otík s tátou se briskně informují u pumpy kudy jak a proč. Při výjezdu si Otík na noční Mnichov nerozsvítil, na což se ho Smrk s Lídou, vykloněni z okénka jedoucí Siery, snažili asi 10 minut pomocí cyklistických blikaček upozornit. Nakonec se jim to podařilo.
Několik kilometrů za Garmisch - Partenkirchenem zajíždíme na parkoviště a rozbalujeme spacáky. Zjišťujeme, že několik jiných Čechů mělo stejný nápad a tak zalézáme vedle nich. Dole šumí Loisach, Ota si pro jistotu bere ucpávky do uší. Ve spánku mu nakonec bránila zima, na kterou ucpávky nezabíraly. Jasné nebe však slibuje nádherný den.

Pátek
Ráno nás probouzí nádherný den. Pepa s Víťou už dorazili a náš počet vzrostl na konečných devět lidí.
Po snídani popojíždíme cca 3 km proti proudu Loisachu , kde začínáme. Podle staré kilometráže jsou první dva kilometry WW IV. Je ale nízký stav, a tak je obtížnost nižší.
První část je nepřehledná.Velké balvany nedovolují si úsek prohlédnout, ale je to moc pěkná kličkovačka. Ve druhé části se údolí trochu otevřelo. Ubylo také velkých kamenů. Malé občerstvení pod silničním mostem v podobě Gambrinusu bylo příjemné zpestření. Končíme u loděnice. Při svačení, obědvání,odpočívání a čekání na druhou jízdu nás rozptýlil pád motorkáře. Poté jsme se spakovali a ještě jednou na vodu. To samé a s větší pohodou.
Dnes nás čeká přejezd na Trisanu. Cestou si prohlížíme katarakt v Tumpenu, nad nímž se utopili tři čeští vodáci. Pro přespání jsme zvolili starou pískovnu u silnice. Po zběsilém popojíždění Oty s Lubošem se konečně podařilo zaujmout formaci pro přespání. Po večeři si dáváme ještě vínko a chvilku klábosíme.
V noci si nás přijeli prohlédnout páni policisté, ale nechali nás na pokoji.

Loisach: WW - III , II
Začátek: 8km za Garmisch - Partenkirchenem
Konec: loděnice po pravé straně, velké parkoviště, za tohoto stavu vody je zde velká pláž pod schody
Cvakance: pouze Smrk a to z blbosti
Přejezd: silnice č. 184 z Garmisch - Partenkirchenu směrem na Imst Ž Oetz ŽTumpen ( zastávka u kataraktu ) a pak po silnici č. 186 zpět na Imst Ž Landeck Ž cca 10km za Landeckem parkoviště v lomu.

Sobota
Ráno nás celkem brzy budí déšť, je nepříjemně zima a tak natahujeme plachty a pokračujeme ve spánku. Vstáváme dosti pozdě a vyrážíme na Trisanu.Cestou se zastavujeme u několika obtížnějších míst, ale za tohoto stavu vody to nevypadá špatně. Popojíždíme okolo rozestavěného tunelu, u Nikis ranče (volně pobíhající lamy či co) sjíždíme až k vodě. Auta pak svážíme před Ulmich a parkujeme u pily pár kroků od řeky.
Je strašně málo vody a první část cesty je pořádná šutrovačka. Kousek před koncem, nad Ulmichem, je v lese obtížnější úsek.Vystupujeme v lagunce u pískovny. Po levé straně si to běžíme omrknout, zrovna to jede partička s Pšendou. Ačkoliv na začátku nás všichni ujišťují, že to klidně s Lídou můžeme jet, na konci jsou myslím rádi, že jsme to přenesli a nemuseli se o nás starat.
Začíná opět pořádně pršet a nepřestává ani na převlékání. Naštěstí je tu malý přístřešek, který plně využíváme. Cyklisté tu zatím zůstávají a my odjíždíme opět k Nikis Ranči, kde jsme při nasedání objevili prima místečko pro odpolední siestu a na spaní.
Po vydatné večeři se rozhodujeme zapálit oheň, ale z mokrého dříví jsme vyloudili jen hustý kouř valící se přímo na nedalekou vesnici, a tak s táboráčkem čekáme raději na tmu.Mezi tím pozorujeme místního zemědělce jak se sekačkou zdolává náročné alpské svahy. Cyklisti přijíždějí s prvním soumrakem. Bláhově jsme si mysleli, že si dali ještě nějaké kilometry navíc. Oni zatím v přístřešku vedle pily objevili bedničku červeného vína.

Trisana :
Začátek: Mathon - u silničního sloupku 28,2km, vlevo Nikis ranč - parkoviště, dole lávka -nasedáme most Ulmich - za větší vody válce - nutno prohlédnout, nad mostem v Ulmichu - úsek v lese
Konec: pila
Přístě je lepší jet z Ischlu, protože horní úsek stojí za prd.

Neděle
Ráno nás probouzí sluníčko. Naše večer krásně schované místečko se najednou proměnilo v atrakci.
Kolem projíždějí skupinky cyklistů, procházejí se důchodci s hůlčičkami. Vše vyvrcholilo procesím v čele s farářem a chlapci nesoucími křížek.
Po snídani tedy balíme a vyrážíme směrem na Landeck. Máme v plánu jet Sanu. Nikdo z přítomných ji ještě nejel, a tak po cestě prohlížíme. Oproti včerejšku má Sana o něco více vody. Prohlížíme si peřeje kousek od silnice pan Koukolík nás tu vyfotí, oproti normálu je skutečně sucho a tak se dají bez větších problémů jet. Řeka je nádherná, jede s námi i Pepa na gumáku, kterému nešlo nějak zastavit tak to hrnul dost dopředu.Místečko u skály je dost výživné, i když nebyl moc velký stav tak Petra plavala a Tamara si tam vyšvihla eskymáčka pak je dost dobrý úsek. Poslední obtížné místo je tak 500 m kaskáda pod mostem Pians, kterou pečlivě prozkoumáváme, aby jsme při jízdě nebyly ničím zaskočeni. Když vyrážíme tak se nám tam připletou nějací rodeový jezdci, ale ty naší akční jízdou smetem. Pod kaskádou na levo zavjášíme za skalku, ale jsme odtud hnáni rybářem. Pak je pohoda až asi na dvě místečka (pod dřevěnou lávkou ) za tohoto stavu tam nic nebylo.
Končíme u benzínky a obědváme. (Hustone máme problém), cyklisti Víťa a pan Koukolík pořád nikde. Po neúspěšném Pepovo pátrání, se zapojuje i Luboš a Ota na kolech. Asi za hodinu zjišťujem, že na nás čekají na startu. Po úspěšné záchranné akci tedy vyrážíme směrem na Merano. Cesta vede krásnými serpentýnami (Tornante). Tamara účinně krotí Lubošovu těžkou nohu tak několikrát stavíme a kocháme se výhledy na jabloňové sady. Na večeři sjíždíme k jezeru Reschensee a na plastické mapě odhadujem kde se nacházíme my a kde mohou být zatopené vísky, z nichž nad hladinu kouká jen špička kostela. Na parkovišti zůstáváme pomalu sami a tak vaříme, hraje tenis, fotbal, badminton...Teprve až za tmi pokračujeme v cestě.
Na nocleh sjíždíme ze silnice před malou vesnicí.Všude jsou oplocené sady, přejedeme mostík přes potok a parkujeme hned vedle plotu. Stelu si u hranice dřeva a za chvíli nevím o světě. Přes noc mi u hlavy vyrostla obrovská bedla a Lubošovi se objevila dokonce v autě.

Sana :
Začátek: pod elektrárnou ( soutok Rosany s Trisanou ) - vpravo malý plácek - parkoviště cca 400m - malý skokánek, silniční most - pod ním u skály - prohlédnout, most PIANS - WW IV(podle staré kilometráže a za vyššího stavu ) - prohlédnout
Konec: Landeck - u benzínky OMV (ale je možno jet dále )
Cvakance : Petra (1x)
Přejezd : Landeck - Pfunds - směr Reschenpab - Merani - Láces odbočení na vedlejší a spali jsme před vesnicí Tares ( napravo plácek přes mostík )

Pondělí
Dnes máme v plánu horní část Adige. Hledáme v kilometráži uvedenou slalomovou trať, ale nedaří se nám to. Škoda. Začínáme v městečku Castelbello. Přístup k řece není ideální musíme projít sadem. Ota se snaží navázat kontakt v angličtině se slečnou, která nás už jistou dobu pozoruje z okna.Ona ho však slovensky odkáže na paní v kuchyni.
Voda ubíhá docela rychle, je sevřená v regulaci s občas se vyskytujícími hydraulickými jezíky. Asi po kilometru na jednom stavíme. Trénujeme a blbneme tu přes hodinu. Po sváče se necháváme jen tak unášet. V úseku pod elektrárnou ve Stabenu jsou vlnky trošku větší, ale za tohoto stavu je vše OK. Jelikož je dnes, co se týče obtížnosti vody, v podstatě odpočinkový den, připravili nám pánové množství neprůjezdných úseků s nutností eskymování. Sami pak trénovali salta mortales a tak.
S Pepou máme sraz v Saltusu pod lanovkou. Zaparkujeme strategicky v rohu parkoviště s výhledem na Passirio. Po gáblíku jdeme obhlédnout situaci, ale strašně málo vody. Pepa zůstává nahoře v horách a my(Petra ,Otík,Víťa a Otovo táta) se ubytováváme na dětském hřišti mezi prolejzačkami a skluzavkou. Posádka Siery řeší politickou situaci v Burundy a okolo 1 uléhá na asfalt před auto.

Adige :
Začátek : Castelbello, před Stabenem tři stupně jinak proud
Konec : Toll (u železničního přejezdu na pravém břehu řeky,cca asi 1km nad elektrárnou)
Přejezd : přes Merano směrem na Jaufenpab

Úterý
Ráno nás budí pořádné vedro. Je zase nádherný slunečný den. Jdeme se trochu svlažit do Passiria, ale než dojdeme zpátky k autům, potřebovali bychom jít znova. Po snídani se nějak zapovídáváme a přestože je na slunci stále více nesnesitelněji, nemáme se k odjezdu.
Jdeme obhlídnout slalomku do Merana. Je skutečně suchá a nemá cenu tu zůstávat.Vracíme se tedy na Adige k elektrárně. Pepa vyráží směr Vitipeno, Lubošek jede obhlédnout spodní tok Adige a já s Otou máme prozkoumat horní část.
Pod elektrárnou je nejetelný úsek i za tohoto stavu vody je zde dlouhatánská peřej s velikými šutry. Popojíždíme proto do Algundu, kde by se dalo nasednout u jezu.
Asi po třista metrech jízdy na nás před mostem čekala pořádná žumpa. Otík jí ošidil vpravo , já i Lída plaveme ostatní jakš takš projeli. Kluci nás odlovují a najednou se nemůžeme dopočítat Lídy lodě. Kluci ji jedou hledat po proudum, mi koukáme ze břehu. Dlouho nic, schyluje se ke krizi. My jdeme znovu nahoru a najednou loď nacházíme připlesklou na mostní pilíř kousek pod žumpou. Luboš s Otíkem mezi tím jedou ještě jednou neboť nebyli úspěšní. Luboš už ji také vidí a namíří si to k pilíři přímo přes žumpu. Ta ho semele. Teď pro změnu plave loď Lubošovi, za tou se pouští Ota a Luboš vyprošťuje tu Lídy. Vše korunuje Smrk, koordinující akci ze břehu, který se dostává se do drobného sporu s místními dělníky pracujících na mostu (splnil si svůj denní limit uběhnout alespoň 10 km). Lodě máme všechny, a tak doplouváme k cíli. Je tu ještě pěkná slalomka v náhonu, ale na tu už opravdu nemáme síly.
Přejezd je plný nádherných výhledů a vydatných tornante a jiného nebezpečenstva. Sedlo passu nás vítá sporadickými záchodky, jako vystřiženými z Transpotingu ( viz. foto ). Vyběhnem si ještě kopeček pro panoráma zapadajícího slunce a pak už jen tornante hurá z passu dolů. Ve Vitipenu nalézáme Pepu u informačního střediska nad šálkem kávy. Rozhodujeme se odjet hledat nocleh i přestože dal Pepa již chladit láhev vína do blízké fontánky. Naše vyhlédnuté místečko však zabrala již policie, takže objíždíme ještě několik míst, ale nakonec rezignovaně zajíždíme do kempu.Uděláme si alespoň pohodový večer s lahvinkou, což někteří protáhli až do rána.

Adige :
Začátek : Algund - pod jezem (naproti koupaliště, hned po pár metrech - most - balík
Konec : cca 6 km slalomová trať pod soutokem s Passiriem (napravo výtok z elektrárny a zač. slalomky)
Cvakance : Já, Lída, Lubošek
Přejezd : přes Jaufen Pass ( 2094 m.n.m. ,převýšení 1300m ) až do Vitipena

Středa
Raní sprcha udělala všem velice dobře. Luboš s Lídou jdou spát kolem sedmé a tak se vstáváním nespěchají. Po obědo-snídani se Luboš opět ukládá do stavu hibernace, čímž nás inspiroval k vytvoření několika uměleckých děl na jeho odhalené tělo za pomoci chirurgické zeleně.
Toho dne jedeme Isarco. Na vodu s námi jde i Pepa s Vťtou na gumáku. Řeka teče regulací a zajímavé to začíná být až od jezu u silníčního mostu.Tam Pepa končí, protože Víťa se zimou scvrknul a zmodral. Dále navazuje raftová slalomka, za této vody velice příjemná.
Otíkovi se dnes na vodu nechtělo a tak na kole objel dva místní hrady, pokochal se pohledem na údolí a našel prímovou zahrádku mamce na Škodovku. Našel ještě box na lyže, ale než pro něj stihli s Pepou dojet, uklidili jim ho cestáři (tomu se říká pech).
Přejezd je bez problémů, skvěle naviguje Tamara. Jen Bolzano bylo trošku komplikovanější. Stoupáme opět přes pas, už ne tak vysoký. Kousek za Marillevou nalézáme prima parkoviště v serpentinách. Nejprve ovšem musíme vyrušit dvojici v divně se kolébajícím autě a pak už si krásně ustýláme na plachtě pod břízkami

Isarco :
Začátek : most u Frienfeldu,vodočet ukazuje 11 na žluté stupnici (za této vody je lépe jet od jezu u silničního mostu )
Konec : za jezem před městečkem Franzfeste
Cvakance : Petra, Smrk (2x)
Přejezd : Brixen - Bolzano - Mendel pass 1363 m.n.m. - sjezd směrem na passo Tonale

Poznámka : vhodnější je kombinace Adige, Noca, Isarco

Čtvrtek
Z tohoto dne jsem moc neměla, neboť jsem ho celý prospala, tak jen v krátkosti. Na celý den se rozkládáme u slalomky na Noce. Zkoušíme nějaké rodeové prvky, ale je to spíš splachovadlo než slalomka.
Druhou jízdu si Smrk ozkoušel Wigo a tvrdil, že se zamiloval. Dole pod slalomkou kluci našli decentní vlnku na blbnutí nebyla sice nic moc, ale lepší něco než nic. A to už se řítil Pepa na gumáku poslední žumpička mu neudělala dobře a udělal tam pěknej loop. Smrk s Lubošem ho začali stíhat asi po 1,5 kilometru ho dostrkali na břeh. Pepa se potom projel autem, aby všecho a všechny vrátil zpět na původní místo. Druhá Pepova jízda, při které mu asistoval Ota je však osudová pro koukolíkovic gumák.
Odpoledne se jde na nákup vína (litr za pouhých 0,5 € no nekupte to za tu cenu). Na parkovišti u slalomky probíhá před přesunem ještě drobná válka mezi Lubošem, Smrkem a ženským plémě. Poté přejíždíme na naše známé parkoviště a večer zpracováváme zásoby vína. Vyplňujeme test z knihy o mužských a ženských vlastnostech. Nejlépe z něj vychází Luboš, který je podle testu největší muž z přítomných, zato Smrk se stává podle bodového ohodnocení osmdesátiprocentní ženou.
Pak pokračujeme v duchu.

Koule z kamene tesaná,
černého prachu pytle půl,
vzdálenost co by vůl ušel za dne půl,
za Svatou Barboru pal!
Bratře Žižko, koule nedoletěla!
Nevadí bratři hejtmani, popojedem!

A trénování západočeského "Nánnnnánn" a "Euu"
Spíme opět na stejném parkovišti jako včera.

Pátek
Probouzím se docela včas do krásného dne a už mi je docela dobře, ale i tak vyrazím dnes jen na kolo. Pepa je už dávno na výletě do blízkého zimního střediska.
My převážíme auta (jen 5 km). Fotím kluky na slalomce. Chci najít ještě nějaké místo, ale to už se řeka rozlije, a tak se jen projíždím po krásné cyklostezce okolo vody. Čekám na kluky na plážičce u jezu s dřevěnou šupnou, kde všichni asi hodinu blbnou a já tu dofocuji celý film. Končíme v Dimaru u pili nad čtyřkovou peřejí a rozbalujeme ležení (most s dřevěnými okýnky). Vaříme, Otík je nějak mimo provoz, kluci se jdou vykoupat. Čekáme na Pepu až sjede z hor.
Když jsme kompletní vyrážíme směr Loisach. Míjíme rozsáhlé jablečné sady a stoupáme do pasu na Italsko Rakouských hranicích. Ten je od 20:00 uzavřen a tak se rozhodujeme jet kam to půjde. Užíváme si večerní panoramata a prudké tornante. Schyluje se k bouřce, a tak asi v polovině stoupání nalézáme krytý plácek a natahujeme plachty.
K večeři vytváříme topinky z posledních chlebů a celkově dojídáme zbylé dobrůtky. Začíná brzo pršet a tak se uchylujeme pod plachtu. Lubošův team se rozhodl přespat v autě, jen Smrk se dovnitř už nevešel. Déšť pořádně bubnuje do plachty, tak doufáme že to vydrží. Smrk leží příliš na kraji tak ho někdo ještě zabalil do rezervní plachty.

Noca:
Začátek: Marilleva slalomka
Konec: Dimáro vlevo pila pod mostem ww4 kaskáda

Sobota
Ráno chceme sice vyrazit brzy, ale spíme stejně do 9:00, kdy nás probudí Pepův krásný na všechny strany se rozléhající zpěv, takže do druhé půle Timmelsjoch passu 2500m.n.m. vyjíždíme před polednem. Cestou vidíme spoustu sněhu a stále přibývá mlha. Nahoře sice nebudou žádná panorámata, ale i přesto stavíme na vrcholu u opuštěné celnice. Jdeme se projít podél hraničního plotu, někteří se trošku koulují. Je pořádná zima, a tak začínáme se sestupem. Mlha pomalu řídne a začíná pršet. Na Rakouské straně platíme 8 € za průjezd passem. Sjíždíme do údolí při Ötztaler Ache. Stále prší. Prohlížíme si vodnatý katarakt, kritické místo havárie dvou českých raftů. Za stálého deště dorážíme na Loisach. Ačkoliv stále prší voda sem ještě nedotekla a je velmi nízký stav. Moc se nám do vody nechce, Lubošova posádka je připravena řádit, tak jim převážíme auto k loděnici a vyrážíme k domovu.
Luboš, Tamara, Smrk a Lída jedou pohodovou jízdu bez zbytečného spěchu a násilí. Dole u loděnice dojídají poslední zbytky dobrot a míří ku Plzni. Samozřejmě poslední zbytky nebyly jenom jídla ale také vína, piva a lihovin. Za konzumace těchto tekutin cesta domů ubíhala opravdu rychle (z G.P. do Plzně za 4 .hodiny). Jenom za hranicema se setmělo a přišla řádská průtrž z hromy a blesky, jinak docela fajn.
Ještě závěrečné kolečko na Novo Hospodském kruháči za zpěvu Smrka s Lídou pak do loděnice vybalit a šupky dupky k Fousovi na dlabanec. Po výtečné pozdní večeři značně unaveni jsme se plni dojmů rozešli do svých příbytků.

Designed by MK & JL