Nástěnka

Nejnovější diskuze

Přejezd Šumavy 2019 -14. 12., 12:11-Luděk
Vánoční besídka 2018 -14. 12., 12:02-Lubošek
Hintertux 2018 -14. 12., 08:47-Planja
Silvestr 2018 -05. 12., 01:02-Vlasta
Odkazy na zajímavé stránky -04. 12., 21:23-Balous

Plán akcí

15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Letní vodácký zájezd 2001

tentokráte pouze automobilový



Termín:  1.-9.července  
Země:  Rakousko
Vedoucí zájezdu:  Ota Koukolík tel: 0737/108986
Luboš Ulč tel: 0603/851816



Časový plán trasy

Datum Řeka Nocování
Ne 1.7. Odjezd Palfau
Po 2.7. Salza Palfau
Út 3.7 Enns Gmund
St 4.7. Lieser Liezen (Amlach)
Čt 5.7. Isel Liezen (Amlach)
Pá 6.7. Gail Liezen (Amlach)
So 7.7. Isel Liezen (Amlach)
Ne 8.7. Kopen-Traum Wolfgang See
Po 9.7. Příjezd Plzeň



Denník

Neděle
Odjezd z Plzně kolem 17:00hod. Každý se ale ještě vracel pro nějakou zapomenutou věc. Jedeme nejprve vyzvednou "Pražáky" do Budějěk na kanál.V hospodě U cara si dáváme večeři a odjíždíme do Dolního Dvořiště. Na hranicích jsme cca v 22:00 hod. Do Palfau přijíždíme kolem druhé hodiny ranní. Uleháme do jídelny pod stoly a rychle usínáme.

Cesta: Plzeň - Budějovice - Dolní Dvořiště - Freistadt - Enns - St. Valentin - Steyr - Weyer Markt (do něj nezajíždíme) - dále směr Hieflau přes Altenmarkt - Krippau a pak odbočit z hlavní doleva na Palfau. Celkem asi 333 km (3,5 hod.).

Pondělí
Jedeme Salzu od klád, neboť nás Helmut vyhazuje z kempu, je málo vody. Cvakla jsem se hned ve Wildalpenu a holky solidárně hned za mnou. Nakonec jsem si sjela i soutěsku, což bylo nad mé očekávání (hlavně po začátečním cvaknutí jsem to neměla vůbec v úmyslu). Pepa se Silvou a Víťou jeli na gumáku.Víťa skončil před plážičkou a okamžitě po uložení do Dardojic auta usnul. Silva s Pepou dojeli až ke galerce, pak ještě jeli od Maďarů do Palfau na našich kajacích.
K večeru jsme jeli ještě na kolech (cca 5 km) do Krippen a po okružní cestě jsme si to prošli.
Nocleh jsme dnes měli v podkroví, kde jsou pro tento účel vybudované koje s matracemi a se záclonkami.
(Ve sprše se zasekl žeton, takže tekla stále teplá voda).

Kemp: 30 ATS na osobu 50 ATS v podkroví

Úterý
Odjezd směr Hieflau na Enns. Je málo vody Dardové chtějí jet jinak nejetelný spodní úsek. My vyjíždíme nahoru a začínáme nad rukávem (pod železničním mostem). Láďa Šafránek (jediný pražák) nic moc neřekl a samotný nasedal ještě o kus výše. Rukáv je v pohodě (sjela jsem !!!). Holky pod cvak. Cestou jsou dvě krásná kolovadla, špičník u skály, dole - šutr uprostřed řeky s krásným proudkem na zatápění. Konec je u potůčku, kde se loni chladil sud. Lodě se nesou kus potokem na parkoviště.
Pak odjíždíme za Dardama na začátek obtížnějšího úseku (silniční i železniční most). Zde v poklidu svačíme a pak ti zdatnější z nás (Ládík, Pavel,Vašík, Otík, Smrk,Tamara, Bob, Luboš, Oďa a singlíř Láďa) sjíždějí dolní úsek. Ráno to byla celkem pohodička. Přívalová voda z elektrárny zvedla vodu asi o 45cm, čehož jsme si samozřejmě všimli až v peřejích. Prvních 600m je kritických, pak už pěkné technické svezení. Hned pod mostem začínala peřej, prvních 300 metrů to šlo pak se zvedla obtížnost až na WW IV+ (velké kameny, průskoky mezi nimi, válce nakonec 3 velké skoky za sebou, poslední dvoumetrový, velmi nepříjemné...). Láďa na singlu to příliš nezvládl nepříjemně si to proplaval, pak ho loď namáčkla na skálu a následně ho sežral ten největší válec (no vztáhli jsme ho, ale…). Tamara, Smrk končí. Kromě těch 600m to bylo příjemné, rozumně náročné svezení bez výrazně nebezpečných míst. Cedulí upozorňujících na přívalovou vodu jsme si všimli samozřejmě až po výlezu z vody. Nicméně Láďu jsme v ne příliš dobrém stavu odvezli do nemocnice. Večer odjela i Jitka protože následně neměla s kým jet.

Cesta: Admont - Liez - Rottenmann - odbočíme doprava na Trieben - Oberzeiring - Mautendorf - St.Georgen - Schiefling - Teufenbach - Murau - Katschbergpass (velké převýšení) - Rennweg - Kremsbrücke - Gmünd.

Nocleh nacházíme na plácku u dálničního mostu. Během 10 min se dostavuje policistka, ale nedělá žádné problémy. Napínáme plachty mezi auta a budujeme squot.

Středa
Ráno můžeme spát docela dlouho, protože jsme téměř na místě a s Dardama máme sraz až v 1100 na zastávce autobusu u dřevěného můstku. Dardové čekají samozřejmě na jiné zastávce, takže na vodu se dostáváme v 1245. Vodočet ukazuje cca 150 cm,což není moc. Chvíli se rozhoduji, jestli mám Lieser jet ( stále mám v paměti vysoký nadstav, za kterého se holky cvakli minulý rok ). Nakonec mě ale Ota přesvědčuje. Lída jede taky. Obě se cvakáme na stejném místě. Pak už v pohodě, jen Lída ještě jednou eskymuje těsně nad slalomkou. Tady přibíráme pražáky, kteří přijeli z nemocnice, kam byli odvézt Láďu. Za tohoto vodního stavu - pěkné svezení ( kaskádička - lagunka), trochu šutrovačka.Úsek dosti dlouhý cca 20 km, dost náročné. Konec je pod slalomkou, na parkovišti vpravo, od rušné silnice oddělené zeleným pruhem (před Spitallem).
Na parkovišti vaříme. Původní plán jet ještě jednou rušíme okamžitě. Jednak už není čas, ale hlavně ani síla.
Možnost kempování pod dálničním mostem s ocelovými nosníky.
Přejíždíme do Lienzu. Čekáme u nákupního střediska (volleyball) než kluci najdou nejvýhodnější kemp. Proběhla též akce Septonex. Nakonec se ubytováváme v luxusně zařízeném kempu na úpatí skalní stěny v městečku Amlach. Je tu mimo jiné i krásný bazén, minigolf, tenisový kurt, trampolína i možnost jízdy na koni. (super záchody).
Přestože po 22 hodině je již Nachruhe, vytahujeme kytary. Snaha hrát jen tzv. dumky nebyla vždy úspěšná. Ti největší nadšenci vydrželi až do tří do rána, kdy byli nesměle upozorněni, že v tuto dobu by již opravdu měl být klid.

Čtvrtek
Spali jsme s Otou pod širákem - super. Ráno mi za hlavou dýchal nějaký pes, alespoň jsem si to myslela, ale byl to jen Pepa. Spousta lidí neodolala ranní koupeli, zvláště v takovém vedru, které již od rána panuje.
Ota nahlašuje lidi kempnému a pak vyrážíme na ledovcový Isel. Původně jsem si myslela, že pojedu také, ale velké množství ledové vody s obrovským tahem, bez výraznějších vracáků mě odrazuje. Dáváme si tedy s holkama a Otou pauzu.
Začátek je v městečko Hube, na levém břehu u dřeveného mostku. (Možno zajet pohodlně autem, místo na zaparkování). Konec těžšího úseku je v St. Johann u klenutého mostu na pravém břehu blízko lanovky. Podnikáme druhou jízdu která končí parádní surfovací vlnou.
Odpolední siesta v kempu. Koupel v bazénu, Lída cvičí na flétnu, povídáme. Pak se s Koukolíky jedeme podívat na Tristacher See. Parkujeme před snobským hotelem, všude je spousta cedulí, které zakazují snad úplně všechno. Koupání bylo povoleno pouze na placené pláži, proto volíme procházku okolo jezera. Nalézáme dětský bagr, Víťa s ním zasypával Štefana, ale nejvíce si vyhrály starší ročníky. Zpátky do kempu jel Pepa se Silvou na kole, takže Opla svezla dolů Lída.
K večeru se Pepa jel podívat na nedaleké vodopády, já jsem se jela projet po okolí a kluci si v kempu dali fotbálek (což Bob cítil ještě poslední den) a pak si házeli v bazénu tenisákem. Samozřejmě, že mě tam Smrk musel hodit, ale naštěstí jsem se ještě stihla svléci do plavek. Pak ještě chtěli zkoušet, jestli by se na mém kole dalo jezdit po dně, což jsem jim rázně zatrhla. Taky jsem se dnes pořádně spálila, ale myslím, že zdaleka nejsem jediná. Po večeři jsme si dali kávičku, bazén je večer nádherně osvětlený.

Kemp: Množstevní sleva 80 ATS na osobu. Ochotný majitel, který nám mimo jiné dovolil eskymáky v bazénu.

Pátek
Ranní koupel, snídaně a trochu zmatený odjezd na řeku Gail. Já jedu s Luboškem a celou cestu posloucháme Járu Cimrmana.

Cesta: Lienz (doprava) - Oberdrabung (doprava) - Kötsbach (vodočet) - Gentschach - Strajach - St. Jakob - St. Lorenzen.

Jedeme klikatou silničkou s výhledem do údolí. Vyjíždíme z vesnice St. Loren od dřevěného mostku. Vody je opět velmi málo (na vodočtu, kam se při zpáteční cestě jedeme podívat, je 20 cm, ideální stav je 40 cm). Malá dravá horská říčka, občas je to kodrcačka přes šutry, ale za vyššího stavu to musí být docela hukot, kde se občas voda valí na skálu… Část lidí končí po prvních 5 kilometrech u dřevěného mostu, ze kterého si s chutí zaskáčeme s loděmi. Tento obtížnější asi 5 km dlouhý úsek je možné vynechat a nasednout až tady, kde už je řeka trochu širší a lze pokračovat zhruba 7 km k bývalé pískovně u mostu, od kterého se na obě strany zdvihá klikatá cesta do svahu.
Při zpáteční cestě jedeme zjistit vodní stav Drávy. Ta je ale úplně suchá, takže zítra to vypadá opět na Isel. Pořád je strašné vedro a tak dnes uskutečňujeme plánovanou "Eine kleine Exhibition". Pepa se naučil eskymáka během 15 minut. Pořádně jsme se pobavili, když si Bob vlezl do singlu. Všechno samozřejmě zdokumentoval Fikar na kameru.
Bob nás toho večera naučil ještě hitovku "Japtaptyda ptadapta", která se Otíkovi tak zalíbila, že mi jí zpíval celou dobu, co jsme byli v Anglii. Smrk dále zasvětil Vašíka s Láďou do Bufalo klubu takže jsme měli o zábavu postaráno.

Sobota
Den začal opět úmorným vedrem,takže raní koupel byla opravdu nezbytná. Otík s Lubošem šli zaplatit kemp, což se řádně protáhlo, ale rozhodně vyplatilo, neboť nám nebyl započítán jeden nocleh a tak tento komfort vyšel levněji, než kemp v Palfau.
Silva se chtěla zúčastnit zdejšího triatlonu, ale spletla si Samstag se Sonntagem což bylo na prd. Jedeme opět Isel. Já, holky a Pepa se Silvou na gumáku jedeme pouze spodek (ze St. Johannu). Řeka má obrovskou sílu a vlny jsou pořádné. Po prvních nejistých pár metrech jsem se uklidnila a pak už to bylo v pohodě, ale válec který tu byl jsem raději objela v uctivé vzdálenosti. Holky skončily hned na začátku kvůli psichyckému vyčerpání. Opět končíme na surfovací vlně ze které nelze nějaké jedince dostat (viď Bobe). Já si to chtěla také zkusit, nicméně jsem plavala poměrně dlouho. Loď se podařilo vytáhnout do ohrady s koněm. Ten vypadal docela přátelsky, ale nakonec musel Ota utíkat, aby ho koník nekopl. Lída s Láďou zkoušejí ještě eskymáka na americe a docela jim to jde.
Potápka dnes odjela domů s pražákama a my vyrážíme směr Salzburk, kde trochu bloudíme. Nakonec se setkáváme za městečkem St.Gilgen. (Ještě že jsou ty mobily) Odbočujeme do prvního kempu u Wolfang See (což se ukázalo být výhodou, neboť byl nejdál od vody a tudíž nejlevnější). Protože stále prší, stavíme stany a mezi auta natahujeme plachtu.

Cesta :

Neděle
Odjíždíme na Bad Ausee, kde začínáme. Vodočet 90 cm, optimum je 120, takže docela málo. S Lídou raději vynecháváme. Nikdo Kopen-Traun nejel a podle kilometráže to zase taková brnkačka není ( několik WW IV ).
Chceme cestou ulovit nějaká foto a tak jedeme s Alenou do cíle. Narážíme na stezku kolem řeky. Hned na začátku je upoutávka na 20 minut vzdálené jeskyně " Die Koppenbrüllerhöhle". Na vodě se začíná nafukovacím jezem. Za vyššího stavu tady musí být válec jako kráva, pak pokračujeme příjemnou říčkou. Ke konci následují dvě kamenité kaskády, které jsou poměrně suché, ale i tak je co dělat. Za normální vody to je ta udávaná WW IV. Končí se pěkným proudkem mezi dvěma šutry a trénujeme zatápění.
Po návratu do kempu se vrháme do vaření a příprav na poslední večer. Večerní produkce byla kolosální. "My jsme večer žrali, Brňáky tím srali". Ti si totiž neuváženě postavili stany hned vedle nás a vůbec neměli pochopení pro naše bavé. Nicméně nikomu z nás to náladu moc nezkazilo. Pekli jsme bramboráky, popíjely a zpívali (hlavně Bobův hit "Japtaptyda ptadapta", ke kterému byly přidány 3 další sloky). Jako zlatý hřeb večera byla hádka Boba s Brňákem, který nás přišel asi po čtvrté upozornit, že hlučíme. Bob mu asertivně naznačil ať se uklidí a nevopruzujou, což jej tak trošku namíchlo. Do debaty se naštěstí diplomaticky vložil Lubošek, pomocí demagogie rozvášněný dav uklidnil a všichni šli konečně spát. Nicméně v jednom stanu pak následovala asi hodinová psichologická debata, na téma čí přístup k Brňákům byl lepší, která ke konci sklouzla na řešení otázky třetího a čtvrtého rozměru.

Pondělí
Protože se na vodu stejně nikomu moc nechce, rozhodujeme se podniknout pěší výlet za nějakým výhledem do kraje. Pepa mezi tím prozkoumal jeden z blízkých vrcholů a zjistil, že je možné vyjet autem až téměř pod něj. Po snídani tedy balíme a jedeme do nedaleké vesničky, kde zanecháváme část aut a se zbytkem podjíždíme placenou závoru (platíme samozřejmě jen za jedno auto) a vyjíždíme po velice úzké silnici plné zatáček až ke dřevěné salaši kousek pod vrcholem. Všude okolo se pase spousta krav s obrovskými zvonci na krku. Jakoby zde byli jen kvůli nám.
Vyšplháme nahoru na vrchol a nádherný výhled opravdu stojí za tu "námahu". Dole pod námi se rozprostírá několik jezer a je vidět dokonce až na Bodamské. Při sestupu trochu moknem, Otovy sandály se ukázali jako ne zcela ideální na horské sestupy. Po krátkém rozjímání na lavičce před salaší už ale nezbývá nic jiného než vyrazit k domovu.
Plánujeme ještě společnou večeři v Nýrsku, jenom s Pepou Svobodou se už neuvidíme. Tak ahoj a příští rok zas. Naše auto se trošku zpozdilo, tak do Nýrska přijíždíme pozdě. Hospoda zavírá a všichni ostatní platí.

Takže už vážně ahoj a co nejdříve zase na vodu.

Zapsala: Petra Horová           

Designed by MK & JL