Nástěnka

Nejnovější diskuze

Vánoční besídka 2018 -10. 12., 15:33-Olda
Přejezd Šumavy 2019 -05. 12., 01:07-Vlasta
Silvestr 2018 -05. 12., 01:02-Vlasta
Odkazy na zajímavé stránky -04. 12., 21:23-Balous
Nástěnka -04. 12., 17:07-Lubošek

Plán akcí

15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Rakousko - Slovinsko 2007

Termín: 29. 6. - 8. 7. 2007

Složení:
Dacia: (volací znak Alfa 1) - Lubošek, Lukášek, Lída, Smrk
Felicia: (volací znak Trabant) - Bob, Pulec, Míla, Ája
Fabia: (volací znak Fóbie) - Balous, Zdenda, Čechyn, Kočan
Escort: (volací znak Ford) - Ota, Petra (Koukolíkovi na svatební cestě), Pepe, Píďák
Xantia: (volací znak 45) - Martin, Hanka + malý Kůsáče (Filip), Kulík, Lucka
Laguna: (volací znak ticho Mates spí) - Lukaso, Jiřka, Mates, kytary
Transporter: Honza, Olina, Kačenka, malý Lukášek
Vento: Pražskej pražák
Oba poslední vozy bez vysílaček.

29. 6. Pátek - odjezd:

Sraz je stanoven na 17:00 a odjezd na 18:00. Ota překvapuje a na srazu je poprvé za jeho známou existenci mezi prvními. Když dorazí potraviňáci a Lukáš, dokončujeme rozdělování lodí, lidí a vůbec všech ansámblů a v sedm vyrážíme. Protože nachcaná osádka Dacie nemá aktuálně řidiče, odváží je Kulík na Bory, kde už na ně čeká Lída. Zastavujeme v Železné Rudě na oblíbené Benzině a v 21:30 dojídáme poslední Pepeho třešně. Pepe z jakýchsi důvodu přistoupil do Otího vozu až tady. Přes drobné navigační problémy u Regenu se scházíme na prvním odpočívadle za Deggendorfem. Dacia bohužel s defektem. Tak za svitu čelovek mění Lubošek rozhadrované kolo za rezervu, která je poněkud nouzová. Tak Dacia dosti napadá na levé přední kolo. Ale není čas ptát se kdo je kdo. To není jako práce s buzolou děti. Jede se dál! Na exitu 118 sjíždíme směr Salzburg. Jedeme přes Braunau. Před Lamprechtshausenem zachrápáváme za vydatného deště. Je vidět nesehranost aut a posádek, tak nám stavění chvíli trvá. Navíc části osazenstva prší na nohy. To musíme zlepšit!. Poslední hovor utichá po druhé hodině.

30. 6. Sobota - Lieser:

Ráno už naštěstí neprší a vstáváme v časných 7:30. Dacia vyráží do Salzburgu shánět novou gumu. Potraviňácký Trabant jede taktéž napřed. Zbytek odjíždí v deset hodin s prohlídkou hezkého Oberndorfu okolo Salzburgu na A8, kde se na benzínce u exitu 22 všichni šťastně shledáváme. Dacia bohužel neuspěla, tak pokračuje dál na nouzové Yokohamě. V poledne uvízáme ve "Stau" před mýtem. Za ¾ hodiny zdoláváme kolonu a po zamítavém návrhu opustit dálnici a jet přes passy dorážíme do Gmündu. Na vodočtu na kameni je cca 185cm, což bylo naprosto báječné svezení pro všechny. Martin sice jednou málem krysí, ale nakonec to vybojuje. Lídě se to zdálo na první den dlouhé. Z těch co mají loď nejede Kulík, ten si doléčuje podvrknuté zápěstí z malého Rakouska a Lucka ta antibiotiky zažehnává angínu. Zatímco si vodáci užívají, vyráží Kulík do Spittalu shánět nové gumy, což je v sobotu odpoledne poněkud nesnadný úkol. Nenapomáhá tomu ani jeho neznalost němčiny. S gumami to vypadá špatně a to navzdory nezištné pomoci jednoho Rakušáka pracujícího na Slovensku. Kulík se vrací s nepořízenou. Chvíli před půl pátou se na parkovišti zjevuje pro změnu Čech pracující v Rakousku. Nabízí zdarma 2 kola ze své zbořené Octavie. Kulík to vyráží omrknout. Za hodinu už má Dacia na předku 2 195/65 R15 bačkůrky. Na výšku to sedí a víc neřešíme. Dali jsme mu za to flašku Veltlína. Po jídle vyráží Kulík s Luboškem opět do Spittalu na pumpu s tím, aby jim zuli původní rezervu. Pumpař pokuřující u pumpy není ochoten, tak se vrací s nepořízenou zpět. To nám však nedá a za slabou hodinku je guma za pomoci dostupných nástrojů dole z ráfku. Disky se tak připevňují k mříži na Dacii a ve 20:45 vyrážíme směr Villach. Po deváté zachrápáváme na luxusním chrápališti u vesnice Fürnitz směrem na Wurzenpass. Je po pravé straně před první zatáčkou v lese. Je to v korytě potoka, který tu ale teče jen za dešťů. Místní nás navštěvují a prosí pouze o klid. Ten za tónů jemných trampských písní dodržujeme a poslední uléhají v jednu hodinu.

1. 7. Neděle - Koritnica:

Ráno se probouzíme do sluníčka v devět hodin všichni odpočatí. Ve čtvrt na dvanáct se definitivně vykýblováváme. Cyklisti vyráží původně plánovaným směrem na Kranjsku Goru. Vodáci na Passo di Predil. Sjíždíme ke Koritnici. Po svačince a najití kempu v Bovci za 7 EUR na noc (po slevě), vyrážíme kolem třetí na vodu. Probíhá oblíbený buzerantský vláček v kaňonu. Skáčeme ze skály do vody a vůbec se dobře bavíme. Vody je docela málo, ale i tak je to docela pěkné svezení a jenom občas šutrovačka. Jedeme všichni. Dokonce i simulanti. Předjíždí nás nějaká konkurenční partička a jedna holčina se v jednom místě u stromu práská, krysí a plave. Pepe se velmi gentlmensky vrhá do záchranné akce. Odhazuje pádlo na břeh. Snaží se vylézt, ale nedaří se mu to zrovna na kytičku. V zápětí už sám plave pospolu s dívčinou. Zachraňuje se sice sám, ale z nezištné pomoci nezbylo nic. V pět dojíždíme na soutok. Ještě se bavíme přetahováním zpět těch, kteří sjeli až do Soči. Za chvíli už supíme i s lodí na rameni do krpálu, aby nás objal kemp ve své pohostinnosti a my ze sebe udělali zase trochu lidi. Plachty nestavíme, neb je krásně. Po večeři se jdeme bavit k ohni, který je nahoře na louce u Tee-Pee. Tam probíhá bavais za svitu měsíce a obdivných výkřiků k nastalé scenérii do časných ranních hodin.

Krysa: Pepe - břehuláč

2. 7. Pondělí - Soča horní úsek:

Vstáváme v půl deváté. Baštíme plánujeme den. Cyklisti vyrážejí kamsi. My jedeme nahoru k nástupnímu místu. Holky převážejí auta a pro změnu má defekt Laguna. Po té, co jim nikdo nezastavuje, kdo by jim podal pomocnou ruku, projeví neuvěřitelný um a kolo vlastními silami vyměňují! Mezitím vyráží všichni kajakáři a ukazujeme zevlující německé škole, jak se to má jezdit.. Jsme rozděleni na 2 skupiny. Jedeme všichni na pohodu. Prší a dělá se romantický opar. Začátek je hezký s průskoky mezi velkými kameny. Pak přichází jedno místo, kde je potřeba najet stopu vcelku přesně. Všichni opět na kytičku. Srdnatě míjíme mostek s nápisem "Dangerous section ahead WW II-IV". Netrvá dlouho a přijíždíme ke kaňonu. Je víc vody, než před lety. Po krátkém obhlédnutí jedeme všichni. Nástup je lehce ošemetnější. Je potřeba si vybrat nájezd mezi kamenem a žumpou. Hlavně je tam docela úzko. Z první skupiny eskymují Martin, Lukášek a Kočan. Ta na 3x. Lucka zkouší také 3x, ale nakonec vyhnívá. Lucka se zvládne chytit ještě v mezilagunce, ale díky Kulíkovo motání loďka proplavává zbytek sama. Část nás čeká s Luckou. Lubošek a Smrk jedou pro loďku, kterou spustí do Kaňonu na házečce z lávky. Nastupujeme a necháváme se profackovat posledním průjezdíkem z lagunky. Lucka se znovu cvičně práská, ale tentokrát na pohodu zvedá. V druhé skupince si Ota dává nájezd ve svíci. Pepe eskymuje a Zdenda to jede úplně rovně s úmyslem prorazit Vaňhou skálu. Pokus vydrží jak skála, tak Vaňha bez poškození. Pod soutěskou dáváme sváču a zevlujeme na skupinku němců s průvodcem, jak je učí přejíždět proud. Cestou dolů ještě míjíme několik skupinek s guidy. Za jedním z kamenů se Smrk rozhoduje podpořit morálně Lucku a po třetím pokusu o eskymáka vyhnívá. Lukáš na místo pomocné ruky mlátí do lodě pádlem. Tak za obecného veselí dorážíme k soutoku s Koritnicí a tam opět vystupujeme. Jenom traverz přes Koritnici nám dává zabrat. Ve tři hodiny máme vodu za sebou a stoupáme do kempu. Tam vaříme a stavíme plachty. Trabant s Dacií staví potraviňácký styl šapitó. To se jim vymstívá při plaváku, který přichází kolem osmé. Xantie s Fordem mají výborně postavenou plachtu. Bohužel na špatném místě, takže mezi auty protéká taková menší Koritnica. Plavák je pryč asi za hodinu, ale déšť zcela ustává asi po jedenácté. Dobří Irové, kteří čekají další den klijoše, nám poskytují velký stan na materiál. Ale protože se počasí vcelku umoudřilo, přespávají ve stanu jenom Čechyn, Kočan a Píďák.

Krysa: Lucka, Smrk

3. 7. Úterý - Soča vodopád - Trnovo:

Sluníčko nás probírá po osmé hodině. Baštíme. Koukáme na vodu na soutoku pod kempem. Je o něco víc a už by se asi dalo přistát i bez šoupání. Hlavně Soča šla nahoru. Po půl jedenácté vyrážíme k vodopádu. Sundáváme lodě a jedeme. Na vodočtu je jeden metr, což je asi tak 35 kubánců. Skoro až k plážičce je to dost nuda. Těsně před plážičkou jsou 3 přesazené kameny. Ten druhý to chce nejlépe decentně oslidovat. To se ne všem zrovna daří a většina zavjáší za první, kde je žere silné rozhraní. Lucka tu zvedla, ale o další kamen se práskla. Pod kamenem jí zůstalo zaklíněné pádlo, tak krysí. Když už stojíme, tak i svačíme. Na plážicce nabíráme Honzu. Soutěska je krásná, rozhraní silná, ale průjezdy jasné a čisté. Jenom Pepe to jednou nevychytá a přidává svou krysu k té Lucky. Celou dobu jedeme na 2 poloviny. První půlka zastavuje nad slalomkou a čeká na druhou skupinu, abychom si to sprášili společně. Nicméně čekání je dlouhé, tak první skupina jede. Vynechává Lucka. Slalomka je za tohohle stavu nádherná a chce jistotu stopy. I když Lukaso s Lukáškem ukazují, že se ty válečky dají prostřelit. Nad Velkým kaňonem vystupujeme. Z druhé skupiny slalomku nejde Zdenda. Zbytek si jí dává. Jenom Píďák si nerozumí s jedním válečkem, tak krysí. Odlovení je naštěstí bezproblémové. Už ne tolik štěstí měl jeden kajakář, který svou rozplavbu slalomkou doprovodil otřesem mozku. To nám dává důvod si prohovořit s místním Guidem, ze kterého se vyklubal Čech, kterého ke všemu potraviňáci znají. Ten nám dává informaci, že "Kobarid", rozuměj Velký kaňon na Soče, za 40 kubánců není vůbec dobrý nápad. Normálně se to jezdí tak za 18. On to jezdí zásadně s místňákama. 6km za 20 min jízdy je docela vypovídající hodnota o fičáku, který v kaňonu je. Bohužel máme klíče od Xantie v Trabantu. Jelikož se Bob s klíčema od Trabiho nahoru nehrne, čekáme na něj skoro hodinu. V šest je vše v pořádku a Dacia vyráží obhlídnout Tolminku. Ta se ukazuje poněkud zaříznutá v kaňonu bez možnosti úniku. Ostatní vyráží na nákupy. Jediný, kdo stíhá postavit plachtu před průtrží jsou potraviňáci. V půl osmé už stojí všechny plachty. Bohužel chcavec střídá chcavec. Doráží i cyklisti. Prý zmokli až v posledním sjezdu. Očividně se nás déšť drží. Cyklisti ujeli 100km a 1900m převýšení. Áju nejvíc bolí ruce. Vzhledem k počasí a rozpitému sudu v Tee-Pee se jdeme bavit tam. Déšť nám ulevil jenom do jedenácti hodin. S drobnými přestávkami bude chcát dalších 12.

Krysa: Lucka, Pepe, Píďák

4. 7. Středa - plánovaný velký kaňon se nekonal, jede se Sava Bohinjka:

Budíme se v osm hodin za mohutného bubnování vody do plachet. Tady by bylo dobré poděkovat Lubošovi, že vybral skutečně skvěle a že ani jednou neprotekly. Snídáme a pod luxusně postavenými plachtami se dešti zatím vysmíváme. V Soči ale voda stoupá a má už podle vodočtu jeden metr, což z úseku z Trnova do Kobaridu dělá podle našeho nového kamaráda ze Slovenska čistou WW V, zatímco normálně to má být IV s třemi V místy. Slovák prohlašuje že, "Teraz sú vašou nevýhodou krátke lode. Hej! Ja som v pohode. Hej!" Zatímco včera po pár borovičkách prohlašoval: "To je v pohodě aj na rodeovke. Cele je to vo štvorke, iba tri peťková miesta. A zbytok tam nič nie je. Iba vo štvorke. Hej! Však viete pádlovat. Hej! Pádlujete každý deň. Hej!" My mu na to samozřejmě přikyvovali, jako že máme v podstatě pětkovou vodu pod okny. :-D Každopádně dnes je to pasé i pro Slováka, takže rozhodnutí je rychlé. Jede se na Bohinjku. Lubošek je sice smutný, ale z výrazu ostatních je patrné, že se jim ulevilo. V jedenáct hodin přestává pršet a v půl dvanácté máme navázáno a jedeme si ještě nakoupit. Pak se scházíme u vodočtu. Je tam opravdu metr. Vyrážíme jižní trasou přes Kobarid, Podbrdo do Bohinjské Bistrice. Hned za Kobaridem vjíždíme do bytelné průtrže mračen. Spadané kameny na silnici a sračková hněď valící se nejen po silnici, ale i korytem, kde kdysi býval milý potůček, naznačují, co nás čeká. Cesta je pro řidiče extrémně vyčerpávající a není vidět na krok. V Bohinjské Bistrici vidíme Aqua Park. Pokračujeme k nasedacímu místu u jezu. Auty jsme stačili předjet hnusnou hnědou masu a přes jez jde stále šedomodrá voda. Je jenom 8 °C. Nikomu kromě Luboška, Martina a Lukáška se na vodu nechce. Ale po půl hodině ozevlovávání vody, jak stoupá, nakonec jede docela parta. Je ve složení Lubošek, Lída, Lukášek, Bob, Martin, Lukaso, Míla a Pulec. Chvíli po čtvrté vyráží a je to takový fičák, že jsou dole po sedmi kilometrech za 25 minut. Xantie zatím zjišťuje, že je v Aqua Parku otevřeno do 9 hodin a že je vstup minimálně na 3h je za 9,6 EUR. Kromě Lucky, Luboška, Kulíka a komplet Trabanta, vyráží parta do Aqua Parku. Docela si to užívají. Martin se bezúspěšně snaží utopit Matese. Ti kteří zůstali staví plachtu ve stylu šapitó u vysedacího místa. Ten se vzhledem k sílícímu větru a dešti ukazuje jako nevyhovující. Luboš po utržení dvou ok z plachty přeparkovává a stavíme čádický bunkr. Ten se osvědčuje a konečně děláme zápař. To splolu se silným rumem s čajem dokonává své a je nám teplo. V půl desáte doráží plaváčci. Stavíme druhou plachtu. Nějaký místní nám dává info, že by nás mohli vybrat fízli. Zůstáváme. Přijíždí pražskej Pražák Tomáš. V noci fouká vítr jako sviňa a odpadává dalších pár ok z plachet. Nicméně vydržely.

5. 7. Čtvrtek - Sava Bohynjka:

V osm hodin nás probouzí sluníčko. Lubošek s Bobem vyspávají do devíti. Tak je budíme, až když přijíždí nepříjemný správce pozemku a vyhazuje nás se slovy "Bla blabla bla bla policia bla bla bla!" To nám v celku stačí. Budíme spáče a kvapně balíme. Za čtvrt hodiny se vrací správce patrně s majitelem pozemku a opakovaně nás vyhazuje. Parta odjíždí k nástupnímu jezu v klidu posnídat. Xantie už je po snídani a tak může vyrazit shánět kapalinu do hydropneumatického systému, protože se jí nepříjemně často začala rozsvěcovat kontrolka stop. Překvapivě to není problém a za slabou hodinku jsou zpět u party. Tak nám nic nebrání a vyrážíme na vodu před dvanáctou hodinou. Je hezky a voda je modrá. Tedy spíš šedomodrá. Včerejší deště značně zvýšily hladinu, a to i proti tomu, co bylo včera. Přesto jí je o dobrý metr méně, než co bylo v noci. Bráno podle výstupního místa u mostu. Ti kdo jeli včera se dohadují, co to s řekou udělá, ale obecně převládá názor, že to pude podobné, jenom s většími vlnami. Takže pohodička pro každého. Zdendovi se na vodu nechce, ale jede. Lucka to při pohledu na masu vody vzdává. Asi ví proč.

Po prvním jezíku už Lukáš eskymuje a Martin několikrát vylehává. Vody je opravdu hodně. Rozdělujeme se na 2 party. Čistě orientačně skupina A ve ložení Lubošek, Smrk, Lída, Kulík, Lukáš, Lukášek a zavíral Martin. Skupina B ve složení Ota, Zdenda, Pepe, Píďák, Pražák, Honza, Bob, Míla a Pulec. Jako první vyráží skupina A. Netrvá dlouho a další eskymáky na sebe nenechají dlouho čekat. Třeba před Kulíkem se v jednu chvíli z vlny udělá váleček a kopne ho čistě přes hlavu. Až na pár výjimek eskymuje z jízdy skoro každý. Válce střídají žumpy a vlny. Tomáškův kámen míjíme všichni zdárně. Na Smrka to nějak doléhá a za zatáčkou po dvou nevydařených eskymácích krysí. Odlovuje se naštěstí sám. Ostatní ze skupiny A s ním čekají u pravého břehu mezi stromy. I tam je voda. Přijíždí Ota a začíná stavět. Posíláme je dál. Nemá cenu, abychom se pomíchali. Odrážíme. Vlny jsou vskutku pořádné. Jedna byla obzvlášť vypečená. Hned za ní se objevil válec a muselo se mu rychle vyhnout. To nezvládá ze skupiny A Lukáš, který také krysí. Válec projíždí také Lukášek a Martin, ale ti jenom eskymují. Nicméně Lukášek si asi zapomněl zapnout helmu, proč taky. Vždyť to dneska není víc, než WW IV. Tak o ní přichází. Vyloví mu jí až Martin. Lukáš se odlovuje u levého břehu. Skupina A zastavila vpravo. Jak se ukazuje, tak před tím se tu už ale odehrálo jedno drama ve skupině B. Do stejného válce napadají za Otou ze skupiny vyjma potraviňáků úplně všichni. Někteří, jako třeba Ota, eskymují 5x bezúspěšně. Za Otou si krysne Píďák s Pepem jako správný pár. A pak už to jde jako na běžícím pásu. Jenom Zdenda to po lodích ve válci prostřeluje, jinak všichni krysí. Zdenda osamocen se jme zachraňovat svou setru Píďáka. To se mu ale u břehu vymstí a pod stromečky bez pokusu o eskymáka vyhnívá, aby to ostatním nepřišlo líto. Takže v jednu chvíli měl Bob, Pulec a Míla na lovení 10 hraček, které uplavaly. Tedy lodí a pádel. Pepe se zachraňuje sám a vytahuje další 2 pádla. Ještě že tak. Lubošek převáží pádla na druhou stranu, ale už tam nikoho nenachází. Všichni odešli. Nikomu jinak nezbylo, jak by mohl jet po vodě. Mezitím si Lída na břehu epesně kákla, čímž vzniknul echtovní smrad. Lídě se moc neulevilo, zato ostatním se přitížilo. Naštěstí už Luboš skončil s pátráním. Potraviňáci jsou už dávno pryč, jak upalovali za věcmi seč jim síly stačily. Tak formujeme zbylé nepadlé a jedeme. Cestou kousek před Gibraltarem na nás mává z mostku Míla. Zachránila Honzovo loď na levý břeh. Dáváme do ní pádla a i s Mílou dojíždíme posledních 200 metrů do Gibraltaru. Pod nátlakem ho Lubošek s námi obhlíží. Je to tak trochu horolezení s kaňoningem, protože se z výběžku, odkud je průser vidět, stal vysokou vodou ostrov. Cesta je jasná. Vyhnout se pár válečkům a pak to plnou parou nahulákat do dvou obrovských vln za šutrem. Všichni to prostřelujeme, jako hovno a je to za námi. Zbývá vykličkovat pár žumpiček a už vystupujeme pod mostíkem. Tam se už konečně objevil kámen uprostřed řeky. Kromě pár největších kousků jsou komplet všechny pod vodou. Běží k nám uplakané ženy a padají nám do náručí ... ne to už je ze scénáře filmu, který podle nás Hollywood natočí s titulem Sedm z Patnácti nekrysami. Jsou skoro 2 hodiny. Trochu se nám to protáhlo.

Lukášek už je dole. Za chvíli doráží Xantie se Zdendou a Píďákem. Ještěže máme ty ženy, které nám pomáhají s převážením a aktuálně i se záchrannými pracemi. Honza s Pražákem a Otou přichází za chvíli pěšky. Záchranná vozidla vyráží pro Boba s Pulcem. Zbytek jede pro lodě, které jsou po březích. Pulec s Bobem dohonili pod výstupem ještě jedno pádlo. Aktuálně chybí Píďákovo Pyranha, Otího kevlarové a Honzovo černé plastové pádlo. Sestavuje se záchranný tým. Je v něm Martin a Lubošek. K nim se nominuje krysa Otík. Petra je odváží k jezu a jdou si tu parádu užít znovu. Mezitím se sváží zbytek lodí, které si plaváčci vytahali na silnici na házečkách. Jenom Zdendovi jí vystrkal Bob s Pulcem až na silnici, za což jim Zdenda vynadá, se slovy, že není žádná kozatá nějaká taková ... Dojíždí rescue skupina a po chvíli napínání vyjevují, že našli Pyranhu a Honzovo pádlo. Ota, který si dělal ve válci reparát, musí pádlo oplakat. Naopak slzy utírá Píďák. Aby také ne. Komu by se chtělo ztratit rok starou loďku. Snad si po dnešku napíše do deníčku. "Můj milý deníčku. Mám si koupit do lodi vaky!" A stokrát to opíše. Po sumarizaci ztrát lze považovat ztrátu jednoho pádla z šestnácti položek za úspěch. Celkové záchranné práce jsou ukončeny v pět, kdy Hanka s Petrou nasedají na kola a jedou se projet. Zbytek se jede podívat na Radovnu. Ta má slušný nadstav 170 cm. Platíme židácká 2 EUR za osobu a jdeme se za potlesku hromů podívat na celou soutěsku, která je krásná, ale za tohohle stavu z velké části nesjízdná a zakončená 12m vodopádem. Nějakej místňák ho prý omylem skočil a prý přežil. Což je s pohledem na skály pod ním tak trochu zázrak. Před soutěskou je už azuro. V půl sedmé přijíždí bandička místních creekařů a dávají si soutěsku. Trochu vyměkle do místa, kam bychom si troufli i s rodeovkama. Sérii dvou válců a jednoho skutečně echtovního vynechávají. Je sedm hodin, tak se vytelujeme a vaříme. Prudí nás tu dědek na elektrické koloběžce, že tu není kemp. Nenecháme se rušit a baštíme. Skoro za tmy se konsolidujeme a vyrážíme neuvěřitelnými kličkami na chrápaliště s vyhlídkou, které našel Ota s Martinem. Ota prohlásí, že jsme tam úplně v pohodě, že to je něco, jako kdybychom zachrápli v Útušicích za kravínem. Stavíme plachty. Probíráme, co přinesl den, co se stalo, kdo za co může a Smrk pronáší větu, kterou by bylo potřeba tesat. "Všichni jste svéprávní, inteligentní, očkovaní, běloši tak si doprdele můžete každej za svou krysu sám ne?" Dvanáctou odbíjí na kostele a to je impuls pro většinu lidu, aby šli vytuhnout.

Krysa: Smrk, Lukáš, Otík, Zdenda, Pepe, Píďák, Pražák, Honza

6. 7. Pátek - Radovna:

8:00 Jutro! Tu nieje kemp! S těmito slovy nás právě vzpudil místní žandár.
8:15 Hladoví, nekáknuvší a o jednu lahvinku lehčí odjíždíme směr nasedací místo. Ještě že je alespoň azuro. Sice jsme asi nedojeli až k popisovanému dřevěnému mostku, ale stojíme u rozbořené usedlosti nad kataraktem. Snídáme nakoupené lahůdky, které jsme sehnali v sámošce cestou. V jedenáct vyráží auta na převoz a ve dvanáct jsme opět komplet. Do jedné hodiny však trvá ozevlovávání a sjíždění prvního kataraktu. Po cestě je požehnaně jezů. Jeden se obnáší. Je zalamovaný do tvaru podkovy. Ze začátku to byla docela nuda. Nicméně Kočan se navzodry svému vzrůstu nevešla pod jeden strom, kde obdržela ránu do hlavy, a následně pod stromem krysla. Od válečku se nudný úsek zlepšil a docela to frčelo. Dneska je na vodočtu 150, což je tak minimum pro sjízdnost horního úseku. Kulíka, Jiřku, Petru a spol. na spodním parkovišti opakovaně vypruzuje dědek na elektrické koloběžce, kterého známe už ze včerejška. Po té co partička ve 3 hodiny dorazí se jeho útoky stupňují, posíláme ho tedy k šípku, ať si ty fízly zavolá, se kterými vyhrožuje. Dědek přijíždí a dělá, že telefonuje na fízlárnu. Smrk ho u toho filmuje. Dědek slibuje policajty do 10 minut. Když nepřijíždí ani do hodiny, pakujeme se i s dorazivšími Pepem a Zdendou, kteří byli v místní knajpě, a odjíždíme přes Bled na Kokru. Nemá to vodu, tak jedeme do kempu u Mozirje. Je to kemp Menina. Kulík hrozně usmlouvává kempovné z 8,5 EUR na 7 EUR. Ve výsledku je to ještě méně. Navíc nám kempák vymezuje luxusní řvací místo za potokem. Parta se baví do tří hodin. Po velmi jemném upozornění šéfíka se bavíme i docela potichu.

Krysa: Kočan

7. 7. Sobota - Savinja:

Probouzíme se s v luxusních 9 hodin do pěkného pařáku. Po předchozích chladnějších dnech, kdy na vrcholcích i zasněžilo, je to nezvyk. Parta se jde koupat do rybníka. Ten je ale ledový, že když pár smělců uplave 50 m, tak mají pěkně pročervenalou kůži. Kempař doporučuje jet Savinju od Struge. Máme jenom 74 cm a minimum je 75 cm. Ještě včera měla 100cm. Škoda. Nasedáme nad spodním kratším kataraktem. Vody je hodně málo, tak jedeme všichni. Dokonce i pětkové místo jedeme skoro všichni, kromě Lucky, Píďáka a Zdendy. Je to docela na pohodu. Jenom Ota si tam nechtěně zavjáší. Pod jezem ve Struge musíme kus nést korytem, protože je voda pryč. Pak nám jí elektrárna naštěstí vrací, což nám dává příležitost ukázat malým místňákům Entry move. Pulec do náhonu loopuje. Malí jsou z toho perplex. Říčka je dál sice technická, ale žádný nátěr. Asi tak v půl čtvrté jdeme z vody kousek nad Ljubnem ob Savinji. V půl páté vyrážíme směr Koppentraun. V Bad Eisenkappelu nakupujeme v Bille, která již zavírá. Normálně mají otevřeno do pěti, ale o prázdninách do šesti. V Ljubnu prý byl šopík, který měl otevřeno i v sobotu až do osmi. Ale zvládli jsme to a neumřeme hlady. A hlavně žízní, protože se parta stačila zásobit platíčky plzní. Úměrně alkoholu především v Bobových žilách se na silnici 317 stupňuje rádiový ruch. Bob zavádí rádio Bob a hodlá nám přespívat veškerý repertoár z právě hrajících CD. Dost z nás to nevydrží a rádio Bob vypíná. Cesta ale ubíhá v pořádku. Auta se neztrácí, jenom když jsme odbočili na cestu ze St. Georgínu do Pulsu, tak její zatáčkovitý a horizontovitý charakter vyvolává u slabších jedinců nevolnost. Naštěstí nedochází k nejhoršímu. Chvíli před jedenáctou přijíždíme ke chrápališti u Halstattu. Je tu narváno. Až na jedny Frantíky samý Češi. Spíme za velkou cedulí camping verboten. V půl druhé ráno přijíždí jakýsi chlapík, který o sobě tvrdí, že je místní radní a vypruzuje Xantii s Fordem. Balíme plachtu a jdeme si lehnout k jezeru pod širák. Na Dacii s Trabantem si netroufá, protože se tam ještě baví Balous s Čechynem. Za čtvrt hodiny přijíždí chlapík a fotí si auta i s plachtou. Pak už je do rána naštěstí klid.

8. 7. Neděle - Koppentraun:

Probouzíme se od půl osmé do devíti. Jak kdo. V deset jsme na výstupním místě na Kopáči. Je tam na vodočtu 125 cm. V Bad Aussee je 140 cm. Píďák to definitivně balí a přidává se tak k nejedoucímu Zdendovi a Lucce a vůbec všem pěším a cyklistům, kteří nám půjdou naproti ozevlovávat katarakty. Jenom je bude následovat s drobným zpožděním. Kočan váhá, ale nakonec jede. Ještě si zablbáváme ve válečku. Míla si při té příležitosti utrhává sedačku. Pulčák se jí sice pokouší přišroubovat, ale bez úspěchu. Od jezu, pod kterým se děje ošklivá, nepěkná věc, kam by nikdo z nás nechtěl přijít se rozdělujeme na 2 party. Krásně to šupajdí. Vlnky houpy, houpy. Ani se nenadějeme a letíme pod mostíky. Tam kde před měsícem byly lagunky to pořád teče. Ani se nenadějeme a už vystupujeme u prvního Kataraktu. Tady na nás čekají pěšáci. Obhlížíme to. Na rozdíl od minule jsou možné 3 cesty + jejich kombinace.

Levou najíždí první Lubošek. Pravou jako první Kulík. Ta je o něco dámštější. Smrk volí tu úplně nejlevnější. Následují různé průjezdy. Lubošek, Pulec a Martin si to vynáší ještě jednou. Martin kvůli reparátu, ale ani ten se mu moc nevede. Míla už to tu obnáší, protože se bojí, že bez sedačky nezvedne. Nakonec přejíždí z pravého na levý břeh mezi katarakty a končí. Zbytek pokračuje 100m k bobří hrázi. Ta značí, že máme před sebou druhý katarakt. Všichni opět vystupujeme. Obhlížíme to. Nájezd není nijak těžký ale hodně nejasný. Jasné je teprve, že je potřeba minout kamen s malými stromky poměrně těsně zprava. Následuje minutí kamene zleva a za ním taková dvojžumpička. Tam je potřeba neztrácet směr a začít se strkat doleva ke skále, aby se pokud možno minul první válec. Ten totiž určuje, v jakém stavu dojede pádler k poslední díře, kterou je možno objet úplně vlevo okolo kamene, nebo vprostřed se štěstím prostřelit. Vpravo pouští o trochu snáz. Poslední varianta je to zkusit ošidit do vracáku vpravo. Všechny varianty jsou možné, ale rozhodně potřebují, aby byl pádler srovnaný a mířil tak kam potřebuje. Za válcem to sice šupajdí, ale už je po pravé straně jasný nijak obtížný průjezd několika žumpičkami. První skupina jede v pořadí Lubošek, Pulec, Bob a Kulík. Jedou s velkými rozestupy. Lubošek jede na kytičku, i když bere válec přímo na komoru. Pulčák jede očividně jinou ligu, než ostatní a volí si stopu na centimetry. Válec šidí okolo šutru vlevo. Bob tomu musí věnovat o něco větší úsilí, ale i on prostřeluje válec po Luboškovo vzoru a zavjáší hned pod ním vlevo. Kulík volí pravou cestu. Válec také prostřeluje. Protože nevidí ostatní sfoukává si dalších 100m průseru pod spodní velký balvan u levého břehu. Úspěch první skupiny přesvědčuje Lukáška, Pepeho a Martina o jetelnosti a jdou si to taky sprášit. První jede Lukášek. Jede to tak trochu tradičně chvíli pozadu. Kritický válec však prostřeluje do pravého vracáku. Před zraky přihlížejících se objevuje Pepe. Jen co se vynořuje zpoza kamene, už je jasné, že to bude bolet. Šutr, který si měl podržet po pravé ruce objíždí z druhé strany a navíc nad ním eskymuje. Takže v dvojžumpě se jen tak tak srovnává. Ale to už přichází první válec, který ho cvaká i přes pokusy vylehnout. Pepe míří do té bestie hlavou dolů. Divákům tane dech. Naštěstí ho protáhla pravým místem a Pepe je i s Wigem za válcem. Zvedá, ale proud jím mrští o šutr pod Lukáškovo vracákem. To už je na nebohého Pepeho moc a jde ven. Začíná rozplavba. Lubošek za ním pádluje, jako o život. Ale to už se na scéně objevuje Martin. Ani on není očividně v nejlepší pohodě. Moc nepádluje, spíš vylehává. Do průseru najíždí laxně a to se trestá. Válec ho práská. Martin ještě zvedá, ale to už je tažen zpět do chřtánu. Ten jej slupne, jako malinu, protáhne pod vodou i s lodí a vyplivne naštěstí o kus dál, aby Martin mohl na 2x vyzvedat. Je vyčerpán, ale to už je tažen do žumpy po levé straně. Ta jej přes zadek nemilosrdně cvaká. Martin ještě jednou zvedá, ale to už jej zvrhává kámen, pod kterým parkoval Kulík. Martinovi zbývá poslední zoufalý pokus o eskymáka. Chybí mu energie, tak i on jde ven. Vyráží za ním Lukášek.

To už ale startuje i Bob s Pulcem. Zbývá zformovat zbytek. Tj. Kulík, Otí, Smrk, Lída a Kočan. Kulík čeká, než k němu zbytek sjede. Všímá si na pravém břehu poskakujícího Pepeho. Tak směřuje okolo projíždějícího Smrka k němu. Smrk to u břehu nějak nepochytává a krysne si. Naštěstí se hned odlovuje. Honit tady dalšího by nebylo nic moc. Smrk už má novou přezdívku. Kanárek. Po několika ošemetnějších místech narážíme na Luboška s Bobem. Ti se zatím pokoušeli bez úspěchu dostat k pepeho lodi vprostřed řeky. U ní zastavuje Ota. Následuje hodinová záchranná akce, jak dostat loď na pravý břeh k Pepemu, do které se zapojuje i Smrk. Když je akce zdárně u konce, formujeme se a jedeme dál. Martin už je naštěstí na břehu, na který ho trochu přitopeného vytáhla jedna Němka, za svou lodí. Voda se stále sype hodně z kopce a pořád se něco děje. Narážíme na Pulce s Lukáškem, kteří jsou rádi, že nás vidí. Přes hodinu vůbec netušili, co se děje. Pokračujeme. V jednu chvíli si Kočan docela zabojuje s jedním válečkem. Ale jasně mu ukazuje, kdo je tady šéf. Nicméně už toho má dost a chce ven. Nakonec zjišťuje, že je za chvíli konec průserů. Tak jede dál. Kulík o ní ví, ale Lubošek, jako vedoucí skupiny ne. Tak jí hubuje. Naštěstí je vše za námi. Jenom Martin postrádá svoje epesní skoro nové pádlo. Martin ho bude ještě 2 hodiny bezúspěšné hledat po březích až k jezeru. Ostatní jedou buď poobědvat, nebo rovnou domů. Tak se parta trhá. Všichni míří na sever. Jenom Xantia uhýbá z hodinové kolony za Bad Ischlem na Ried po okreskách. Je to docela dobrá cesta. V osm jsou na dálnici u Riedu a v devět sjíždí u Degendorfu. Zkouší cestu přes Folmavu, ale právě u ní si zajíždí asi 20km. Přes všechny peripetie mají jako poslední z aut v půl dvanácté vyloženo u loděnice. Čímž skončila další báječná dovolená.

Krysa: Martin, Pepe, Smrk - ten jenom takovou malou.

Sesmolil Kulík

Sumarizace krys:
Pepe 3x + jeden břehuláč
Smrk 3x
Píďák 2x
Lucka 2x
Martin 1x
Lukáš 1x
Otík 1x
Zdenda 1x
Pražák 1x
Kočan 1x
Honza 1x

Jestli se chcete podívat na místa ze zprávy plasticky, a máte nainstalovaný Google Earth, tak si můžete stáhnout kml soubor (pravé tlačítko -> uložit jako), který vám místa zobrazí na planetě.

Designed by MK & JL