Nástěnka

Nejnovější diskuze

Valná hromada oddílu -17. 10., 21:07-Ali
Podzimní brigáda 20. 10. 2018 -17. 10., 21:00-Ali
Hintertux 2018 -16. 10., 21:16-Planja
Přejezd Šumavy 2019 -16. 10., 16:28-KubaHL
Silvestr 2018 -16. 10., 09:28-Lubošek

Plán akcí

19.10. Valná hromada
20.10.Podzimní brigáda
15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Rakousko 2005

Pro milovníky editoru word máme i verzi rakousko05.doc ke stažení.

Termín: 1.-10. červenec 2005

Vedoucí zájezdu: Luboš

Země: Rakousko, Německo

Účastníci: Lubošek, Lída, Oďa, Otík, Martin, Lukášek, Pepa, Píďák, Zdenda, Kulík, Kockojc, Petra, Lucka, a Čechyn(všichni kajak, poslední tři navíc ještě s kolem)

1.7.05 Pátek

Odjezd od loděnice byl Luboškem striktně nařízen na 17. hodinu a k velkému překvapení všech zúčastněných se to povedlo. Další místo srazu padlo na Češňovickou hospodu, kde ale došlo k prvnímu rozdělení, páč si půlka zájezdu dala večeři a druhá půlka pokračovala k hranicím. Skupina A (ti inteligenti) dorazila do Palfau celkem v klidu asi tak ve 23:15. Skupina B, která se průběžně vytvořila ve složení Ota, Petra, Lukášek a Martin dorazila o chvíli později, protože jela z nepochopitelného důvodu asi 50 km po dálnici. Skupina C, rozuměj skupina buziků, Zděnda, Pepa, Jitka, přijela až za hodinu, protože a) vymrdávali se v hospodě b) pořádně nevěděli kudy jet c) samotný kemp hledali půl hodiny. Když jsme se konečně šťastně setkali, Otík neváhal a domluvil nocleh na půdičce, protože vytrvale pršelo a nikomu se nechtělo stavět plachty. Partička kazibavů šla hned spát, ale pověst hardkórových rodeových jezdců byla zachráněna zbytkem party, která zažila několik kouzelných okamžiků se soudkem, který jakoby na naší partičku čekal a těšil se, že se s námi pobaví.

2.7. Sobota

Salza, Wildalpen - Galerka

Vodočet ve Wildalpenu 200cm

Vstávali jsme asi v deset a na vodu šli v jednu, čímž jsme celkem plynule a nenásilně navázali na trend z minulého roku. Za tohoto stavu byla Salza příjemné pošplouchání, od soutoku s Lassingem vody trochu přibylo..... Na galerce na nás čekala téměř všechna auta, až na Zděndovo, které se nepodařilo partě pilotů ani nastartovat, ani roztáhnout, ani shodit ze stráně. Zděnda naštěstí přesně věděl kolik uhodilo, a tak Martina z Extrabendu přesně navedl, jak auto rozchodit a ten se vydal nazpět. Po dvou hodinách čekání v hustém dešti se Čechyn vrací a se zoufalým výrazem v očích pokorně předává klíčky od vozu majiteli, který se vydává nazpět a těsně před setměním se s úsměvem na tváři vrací a zájezd tak může pokračovat. Naštěstí naše čekání provázelo několik radostných okamžiků, mezi které se řadí i dvojnásobné spatření modré oblohy(17:59, a 19:17) a přejmenování deštníků na slunečníky. Spíme opět v Palfau, kde se k nám přidává Pepa Svoboda i se svým společníkem, majáčkem a vytuněným Wartburgem. Večerní bavais probíhalo ve znamení družby s partičkou "Pražáků, který se to styděj přiznat", jak trefně poznamenal inženýr Slovan, který se dlouho obával, že snad konkurenční partička umí hrát líp než my(!), ale po poslechu několika skladeb všechny kolem hlasitě ujistil, že tomu tak není.

3.7. Neděle

Salza, Galerka - U Maďara

Vstávali jsem asi v půl desáté s plánem, že si nejdřív část partičky sjede soutěsku od galerky a posléze proveze zbytek z Wildalpenu. Vzhledem k tradičnímu rannímu vymrdávání a i faktu, že voda spadla o 40cm, se nakonec všichni rozhodli jet od galerky. Po menším zmatku s počtem pádel a lidí jsme v krásných třináct hodin nasedali na vodu. Ta se od včera vyčistila, sluníčko svítilo, takže bahara(pozn. redakce: asi pohoda). Proběhlo pár krys, vesměs v režii Petra(2x) a Lucky(3x).

V 18 hodin jsme odjeli od Maďarů směr Admont. Za Hieflau jsme chvíli očumovali roztomilou pětičku, nad kterou skončil úsek Enže, který chtěl od začátku jet asi jen Luboš. Vody byla spousta, takže pravděpodobnost, že to pojedem se opět trošku zmenšila, čímž se mnohým z nás velmi ulevilo. Spaní jsme našli na odpočívadle v národním parku, kde se k nám připojila mordparta potraviňáků a tak poté, co děvčata postavila plachty, jsme se mohli vesele bavit. Vedoucí zábavy byl pro tento večer Čůro, který nás naučil punkovým základům (rytmus a řev) a neopomněl Lídu označit za mrtvou, když mu naznačila, že její zásoby lehkých drog jsou velmi omezené.

4.7. Pondělí

Enns, Admont - přehrada

Vodočet 320 (most těsně nad koncem úseku)

Ráno se začalo dřív s vidinou delšího večerního přejezdu. Voda od včera trochu klesla, ale pořád jí bylo dost na to, aby se většina rozhodla nasednout až pod rukávem. Ten nakonec jelo sedm lidí. Zvládli to všichni, byť si někteří neodpustili pár eskymáků. Pak už naprostá bahara, sluníčko, buzerantský kolečka a podobně. Za zmínku stojí také speciální krysy, které nám předvedl tandem Oďa-Pepa. Po dojezdu mytí svačení a přejezd na Gmünd na oblíbené chrápaliště za mostem. Po příjezdu ovšem nepříjemné zjištění, před mostem naházené palety - příjezd znemožněn. Ota, Zděnda a Luboš se vydávají smluvit možnost noclehu u kamioňáka s nepřátelským pohledem. Ten však celou partu fakuje, nicméně přidává tip na luxusní bahniště za rozestavěným domem asi o kilometr proti proudu silnice. Ukazuje se, že místo je poměrně vhodné a po přesvědčení Oty, aby do blízkého domu opravdu nelezl, stavíme plachty a vaříme. Večírek, doprovázený příjezdem fízlů a Honzy ohňostrojáře, probíhal ve znamení starých dobrých časů, který ale Oďa nestihnul včas ukončit a později začal být mírně ubreptaný.

5.7. Úterý

Lieser, dálniční most pod Gmündem - 46,5. kilometr, pod Seebodenem

Pršelo od noci, takže ráno se půlka zájezdu probudila v loužích, což k veselé náladě příliš nepřispělo. Déšť pokračoval i přes snídani a balení, takže byl učiněn návrh na prohlídku muzea Porsche v nedalekém Gmündu. V následné debatě byli ti, kterým se do muzea nechtělo, zlákáni příslibem luxusních hajzlů, které jsme již pěkných pár dní nepotkali, a tak se šlo. Po získání horentní půleurové slevy jsme mohli začít s kocháním. Je nutno říci, že délka kochání byla velmi individuální, takže zatímco já jsem měla vše pečlivě prohlídnuto asi tak za 20min, tak jiným to trvalo přes hodinu. Současně s prohlídkou rychlých vozů probíhaly exkurze po místních toaletách, kde snad každý z nás strávil pěknou chvilku. Po ukončení všech prohlídek a exkurzí jsme zamávali Oldovi a jeho partě a konečně se vydali na Lieser.Ten měl po celonočním dešti poměrně slušný stav, a tak jsme se po zkušenostech z let minulých vydali zkontrolovat přítoky. To bylo 12.45 a na vodočtu 190cm. Po dalším taktickém vyčkávání a prohlídce trati se stav posunul k roztomilé hodnotě 205cm. Počkáme ještě? Dívčí část zájezdu rozumně zhodnotila situaci a po přejmenování slunečníků na deštníky si svorně zaťukala na čelo a po přiobléknutí o jeden až dva svetříky se vydala do předpokládaného cíle etapy. Chlapečci tedy vyrazili na vodu. Již v první zatáčce se však ukázalo, že parta není úplně jednotná v názoru na pokračování. Pepova věta: "Nevyserem se na to dokud je ještě čas?" byla v rychlém sledu následována jeho krysou v prvním hravějším válečku. Honza se nenechal zahanbit a parta měla o zábavu postaráno. Nálada po vylovení lodí, lidí a pádel byla lehce pesimistická, ale v prvních okamžicích se zdálo, že většina bude pokračovat. V tuto chvíli se však do diskuze o pokračování vložil Lubošek a přestože většina z nás čekala tradiční projev "Pojeďte, je to pohodě", přišla studená sprcha v podobě Luboškova hlubokého mlčení a posléze breptání ve smyslu "je to na vás". To byla pro všechny kromě Odi poslední kapka a tak si sesbírali svůj vylovený materiál a usadili se na břehu u silnice, vyčkávajíce příjezdu prozíravých holčiček. Ty až nečekaně veselou partu nakládají a odvážejí do cíle, kam ve stejnou chvíli doráží dvojice HC jezdců. Z jejich líčení se zdá, že cesta po zbavení se většího množství potencionálních krys již probíhala v poklidném duchu.

Pak ještě vytáhnout Otíka z pangejtu, kam mu to po mokré trávě uklouzlo a následovala diskuze, zda utéct nebo neutéct za nejistým sluníčkem do Slovinska. Vzhledem k tomu, že nikdo pořádně nevěděl co chce, tak musela Lída vyskočit z auta a řvát jako pominutá, že do žádnýho posranýho Slovinska nechce a bylo rozhodnuto. Následoval přejezd na Gail. Cestou přestalo pršet a navíc sme hrozně rychle našli super místo u klád, takže večernímu bavais nestálo nic v cestě. Téma večera bylo tentokrát "Do Šamoný v žádnym případě!" a Luboškovo "Vy byste mě tady nechali zmrznout!".

6.7. Středa

Gail, St. Jacob - Kötschach-Mauthen

Ráno se probouzíme do sluníčka a díky tomuto faktu a množství vody jedou všichni. Vody je opravdu málo, což znamená neustálé hledání průjezdů, bouchání o kameny a pod. Pár míst může být za větší vody zajímavých...Čechyn posléze rozbíjí loď, takže pokračuje po břehu a jeho loď táhne Luboš na hopšňůře. Díky tomuto incidentu je narušena dosud celkem fungující jízda na tři skupiny. Oďa se ztrácí z pozice předjezdce a dochází k obvyklému čádickému chumlu. Takto dojíždíme k poměrně zajímavému místu s několika průskoky, kterého si všímáme až při lovení čtvrté loďky. Nastalo totiž naše obvyklé eskymování, krysení a skákání po hlavách. Naštěstí nedošlo k žádným ztrátám na materiálu, zdraví, ani sebevědomí. Po dojezdu balíme, svačíme a vydáváme se na přejezd k Iselu.Tam jsme po nedlouhém hledání našli luxusní chrápaliště pod skálou, u tunelu s fízlovským okem. Bavais pod plachtou, kde byla již větší část party tuhá, probíhalo až do ranních hodin, kdy se opět přidal Otík, který si větší část večera bucnul, a mohl tedy prostřednictvím okénka svého vytuněného escorta podpořit přeživší kamarády.

7.7. Čtvrtek

Isel St.Johann - most, silnice 108

Vodočet pod mostem v St.Johannu 120

11:10 - Luboškovi se nechce na vodu

Ráno neprší a protože nechceme nechat Isel naplnit, vstáváme v devět hodin, ale přes všechno naše úsilí jdeme na vodu v 11:30. Ze začátku docela šplouchání, nejsme si po ránu příliš jisti, ale postupně zjišťujeme, že vlastně o nic nejde. Ještě později si začínáme najíždět do každého vracáčku, vlnky a někteří i do větších žumpiček. Protože je málo vody, je docela obtížné udržet se ve vlně u dojezdu, Oďa, Kulík a Martin jsou tak nadšeni jízdou, že si loďky znovu vynáší a opakovaně se pokouší chytit se ve vlně. Vypláchlo je to však i podruhé, takže stáhli ocásky mezi nohy a schlíple opustili řeku. Pak nastalo všemi vodáky oblíbené čekání na cyklisty, kteří však jasnozřivě přijeli o hodinu dříve než bylo domluveno, takže jsme mohli vyrazit na Salzach. Cestou nakupujeme ve Špáru, kde se Otík rozhodl odstranit držák na kolo ze střechy a zlikvidovat stříšku místního parkoviště. Vyhrála však stříška, takže následovala půlhodinka opravování. S novými zásobami luxusního Pittingra, který se chlapci nebáli ochutnat již na ploše prodejny, jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím. Cesta na Salzach se v mžiku změnila v cestu na Saalach, když u Zell am See omylem Lubošek zahnul do šestikilometrového tunelu a nechtělo se mu vracet se zpátky.

A protože už byl čas začít si hledat místo k bavení, sjeli jsme z hlavní silnice a po chvíli jsme dojeli k řece. Tam pod stříškou místní raftové společnosti posedávali a večeřeli tři polští kajakáři. No a tak jsme vylezli z aut, okamžitě navázali mezinárodní družbu a jali se vyzvídat vhodné místo k noclehu. A Katány získává svoji informaci a městečko se probouzí bez Lukáška. A protože to byli hodní kajakáři, poradili nám nejen místo k noclehu, ale ještě nám dali tip na prý rozkošnou říčku Lammer. Místo na spaní jsme podle jejich kvalitního popisu našli bez větších problémů a přestože bylo poněkud blíže k vesnici, než byl náš standard, směle jsme se dali do stavění plachet. Bavais si nepamatuju. Tečka.

8.7. Pátek

Saalach, Au - Unken

Vzhledem k barvě řeky nebylo nic. Nicméně část party prostě nechtěla ject, zřejmě nebyla nálada nebo co (no prostě sou to srýči). Takže jeli jenom největší borci ve složení: LÍDA a dalších sedm HC jezdců. Šplouchy, šplouchy, bláto a tak. Super říčka, sfoukli jsme to za 55minut, ani jsme nevěděli jak, takže byla spousta času na Otíkovo názorné předvedení práce s dobytkem. To nám ale na dlouho nevydrželo, a tak zbyl čas i na ozevlovávání slalomky v Au a především po ní následujícího pětkového úseku. Následoval poněkud delší přejezd na Lammer, běhěm něhož proběhlo 1) nachcání Lukáška, Odi a 2)rozebrání Otíkovo palubní desky. No, a potom sme přece našli to místo u těch klád, a tam nás našli cyklisti a Pepa z Hongkongu. Během vaření večeře je naprosto dezorientovému Lukáškovi Luboškem podstrčena informace o luxusních hajzlech ve stráni, kam se výše jmenovaný skutečně ve 21:03 vydává. Ve 21:05 ze stráně padá, přesto však cíle svého usilí dosahuje a luxusně se vysere.¨

9.7. Sobota

Lammer,2 km za Annabergem - konec soutěsky za Voglau

Ráno odesíláme cyklisty na 70km vzdálený Koppertraun. Sami jedem na prohlídku horní soutěsky, kterou by si Lubošek opravdu moc přál ject. Zjišťujeme, že jetelná je, ale až po odstranění dvou stromů. Odstranění stromů proběhlo bez větších problémů, objevil se však problém jiný. Po složení lodí se na startu objevil typ v zeleném s doplňky a jal se nás s odznakem ochránce přírody, nebo co to bylo, zrazovat od sjíždění této divoké řeky. Argumenty používal tak pádné(je to Selbstmord, ale pokud jste znuděni životem, tak to klidně jeďte), že se dosud váhající část party definitivně rozhodla nejet. Tak sme to sjeli, bylo to hezký, ale zábavnější byla soutěska dolní, která nejenže byla mnohem vodnatější, ale ještě navíc na ni navazovala pěkná zablbávací vlnka. Tam jsme trochu zamachrovali před dvěma místními lůzry, a po jejich naprostém morálním zdeptání odjeli dál po řece. Po dojezdu nám Otík oznámil, že jede domů, což jeho posádka samozřejmě ocenila. Lukášek už byl naštěstí dávno nasulcovanej v Dáčiji a Martin se přesunul ke Zdendovi, takže akce mohla nerušeně pokračovat dál. Zbývalo jen vyzvednout cyklisty na Koppentraunu, protože parta v průběhu dne změnila plán a místo Koppentraunu nasadila Loisach. V Garmischi samozřejmě tradičně pršelo, což nám nezabránilo pobavit se mimo jiné vymýšlením, koho bysme snědli v horách, kde bysme hledali vodu na spálenej planetě a co bysme dělali v havarované ponorce, ve které je vzduch na dvě hodiny.

10.7. Neděle

Loisach, parkoviště - loděnice Ga-Pa

Ráno vstáváme brzy, počasí typicky Loisachovské. Na vodě Lucka dvakrát krysí, což má za následek, že u mostu končí a Čechyn se jí vydává hledat a nenajde. A to je vše přátelé. Snad stojí za zmínku ještě bouračka na cestě domů (auto na sračky, policajt na sračky) nicméně 40 ojro to vyřešilo, takže to možná ani za zmínku nestojí. Druhý čtení nebude, takže to budete muset skousnout i s tim, co tam bejt ani moc nemělo.

Je čas udělat Rakousku pá pá a těšit se na Inny 2006.

Vaše Lída a Lukášek

A tady je ještě soupis krys:

Petr 2

Lucka 7

Oďa 1

Honza 1

Čechyn 3

Pepa 3 (nemel se priznavat:-))

Jitka 3

Petra 2

Designed by MK & JL