Nástěnka

Nejnovější diskuze

Valná hromada oddílu -19. 10., 16:13-Fousáč
Podzimní brigáda 20. 10. 2018 -18. 10., 19:36-Hrošík
Hintertux 2018 -17. 10., 23:04-Tamara
Přejezd Šumavy 2019 -16. 10., 16:28-KubaHL
Silvestr 2018 -16. 10., 09:28-Lubošek

Plán akcí

20.10.Podzimní brigáda
15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Orlické hory

Vojenské opevnění z let 1935-38



Termín:  5.-8.května
Vedoucí akce:  Jan Kolínek tel: 0604/277431


Po nástupu A. Hitlera k moci v roce 1933 se výrazně zhoršily vztahy mezi Československem a Německem. Bylo tedy nutné zajistit bezpečnost Československa. Jednou z možností bylo vybudovat velkou armádu, nebo opevnit pohraničí a vycvičit pouze menší mobilní ozbrojené síly. ČSR měla tehdy s Německem hranici dlouhou 1545 km a po anšlusu Rakouska dokonce 2103 km. Za nepřátelskou bylo nutno považovat také hranici s Polskem (984 km) a Maďarskem (832 km). Jen 201 km dlouhá hranice s Rumunskem (malodohodovým spojencem) mohla zůstat vojensky nezabezpečená. V roce 1933 byla započata stavba rozsáhlého pohraničního opevnění.
Po zářijové mnichovské dohodě (Francie, VB, Německa a Itálie) však muselo ČSR do 10.10.1938 svá pohraniční území, na kterých žila většina obyvatel německé národnosti (Sudety), postoupit Německu. Na záboru dalšího pohraničního území se o několik týdnů později podílelo také Polsko (oblast Těšínska a dílčí územní celky na severu Slovenska) a Maďarsko (část jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi). Pak už nic nebránilo německé armádě, aby 15.3.1939 obsadila zbytek Čech a Moravy.



Denník

Sobota

Ráno vyjíždíme v 700h. Ve třech autech (mimochodem všechna byla bílá) ve složení:
           Ota, já, Rozinka, Olda
           Koleno, Hedvika, Oďa, Lenka
           Hrošík, Kačenka, Krušnohorec, Beny.
Cesta až ke Hradci Králové probíhala bez potíží. Pak bohužel následovalo asi hodinové zpoždění při opravě nejedoucí Samary. Avšak zkušený tým mechaniků (Olda, Hrošík...) závadu (v podobě přetrženého drátku v rozdělovači) odstranil a mohli jsme pokračovat dále.
Pak už jen malé bloudnutí v Hradci a nákupem u Obi. S nemalým zpožděním parkujeme auta před samoškou v Mladkově a vyrážíme po naučné stezce směr Bouda. Prohlídku stíháme jen tak, tak.

Dělostřelecká tvrz BOUDA

Československé opevnění z let 1935-1938 (výstavba zahájena :1.10.1936) Je tvořena pěti objekty IV. odolnosti (zdi-125-350cm,strop 350cm) s poměrně rozsáhlým systémem podzemních chodeb a sálů. Celá betonáž objektu trvala pouhých 20 měsíců. Tvrz je počtem objektů a celkovou výzbrojí (která se bohužel pro velkou vlhkost nemůže vystavovat) nejmenší čs. tvrzí. Každá takováto tvrz měla být při boji samostatným objektem. Měla vlastní zdroj pitné vody, vlastní filtrovnu a agregát k vyrábění elektrické energie.Posádku mělo tvořit 316 mužů (1/3 postelí).

Stav tvrze v září roku 1938 byl následující:

Stavební práce zcela ukončeny, dokončovány terénní úpravy, osazeny všechny střílny a deset z jedenácti pancéřových věží. Namontována byla část pancéřových dveří, dokončeny byly rozvody elektrické energie v objektech. Téměř hotovi byly vodoinstalace, filtroventilace v objektech dokončena, v podzemí 10%. Překážkový systém kolem tvrze byl hotov z 90%. Výtahy v šachtách bojových objektů ani svážnice v objektu vchodovém nebyly dokončeny.
Po zabrání zde Němci zkoušeli (jako i na jiných pevnostech) účinnost svých zbraní.

Další osud tvrze:

Koncem čtyřicátých let se zde začalo budovat skladiště vojenského materiálu. Nedostatek financí a problémy s geologickým nadložím podzemních prostor vedlo k zastavení stavby. V šedesátých letech odstřelil kovošrot většinu pancéřových zvonů

Prohlídkový okruh:

kolejiště, ubikace, velitelské místnosti, jídelna, po vyšlápnutí 90 schodů - šachta pro dělovou věž (nebyla nikdy dodána), všude bylo nesmírné vlhko.

Poté jsme si šli prohlédnout ještě sousední srub. U něj se zrovna nacházel hlavní stan pozorovatelů bojové hry u která na tomto uzemí probíhala po dobu dvou dnů (mám leták). Dále nacházíme převrácený srub (foto:Otík). Po návratu k autům, vyrážíme do Rokytnice v Orlických horách, kde budeme dnes nocovat. Zabydlujeme se v celkem ucházející ubytovně a po rychlé sprše vyrážíme do hospody na večeři. K Rampušákovi se nám nechce, protože není zrovna z nejlevnějších.Vybíráme si tedy hospodu v typickém budovatelském slohu a těšíme se na dobré a levné jídlo. Sotva se však usadíme, je nám sděleno, že kuchařka odešla před 15 minutami. Vydáváme se tedy k Eduardovi a konečně nalézáme to pravé místo pro nás. Cenou i kvalitou jsme mile překvapeni a všichni si tedy dáváme do nosu.

Neděle

Koleno nás vyhnal docela brzo.Přejíždíme na Haničku. Nejdříve si prohlížíme srub vedle parkoviště, který je velmi pěkně opraven a to i s protitankovým příkopem a protipěchotními zátarasy. Vyrážíme po opevněné linii k dalším srubům. V diamantovém příkopu - žáby. Otík se do něj spouští a zkouší se z něj dostat. Nakonec se to ukázalo lehčí,než to vypadalo.
Po příchodu na Haničku - prohlídka vozového parku ve správní budově maskující vchodový objekt.

Dělostřelecká tvrz HANIČKA

Stavba započala v září 1936 a byla dokončena během následujících 24 měsíců a sestává ze tří tvrzových pěchotních srubů : "U pozorovatelny", "U lomu", "U potůčku".
Tvrzové pěchotní sruby měli sloužit k ochraně tvrze. Aby poskytovaly co nejhorší cíl, byly jejich půdorysy co nejmenší. Srub tvořily dvě patra. V horním patře se nacházela pancéřovaná stanoviště, ze kterých se střílelo a pozorovalo. Dále zde byla střelecká místnost, místnost velitele objektu, telefonní ústředna a sklady munice. Materiál byl do tvrze dovážen pomocí nákladového výtahu.

Stěny srubu směrem k nepříteli byly chráněny tzv. kamennou rovnaninou.Ta měla za úkol způsobit explozi nepřátelských granátů ještě před jejich dopadem na stěny objektu.Ta byla dále doplněna zemním záhozem, takže objekt dobře splýval s okolním terénem.
K ochraně střílen sloužil Diamantový příkop, který zabraňoval zavalení střílen zeminou a také pohlcoval vystřílené nábojnice. Mohl být bráněn pomocí granátového skluzu, který do něj ústil.
Celé podzemí v Haničce je uloženo v hloubce od 18 do 40 metrů. V hlavní chodbě se hned pod nákladním výtahem nachází odvodňovací štola. V podzemí se dále nacházely rozsáhlé sály pro filtrovnu, strojovnu s dieselagregáty na výrobu elektrické energie, sklady chladící vody a pohonných hmot. Na tyto sklady dále navazovaly rozsáhlá překladiště a sklady s municí.
Doprava munice z hlavního skladu byla zajišťována pomocí úzkorozchodné dráhy a dále pak nákladními výtahy až do srubů.

Další osud tvrze:

Po opuštění Haničky nastoupila její postupná devastace. Vše začali Němci se zkouškami protipevnostních střel Rechling. V šedesátých letech pak n.p. Kovošrot vytrhal sedm zachovalých zvonů. V osmdesátých letech zde pak ministerstvo vnitra začalo s budováním protiatomového krytu. Podzemí bylo přestavěno, povrchové objekty byly zdevastovány. Úpravy se prováděly téměř dvacet let, ale objekt nebyl zcela dokončen. Po změně politické situace opustilo ministerstvo vnitra Haničku úplně.
Po prohlídce si dáváme malou sváču a vyrážíme po linii opevnění, která je tvořena dělostřeleckými sruby a řopíky.
Počasí se značně zhoršuje. Je mlha a pořádná zima. Navštěvujeme několik objektů.Všechny jsou v dezolátním stavu. Na Anenském vrchu prozkoumává Rozinka s Kolenem revizní šachtu jednoho ze zachovalejších bunkrů. Zde vzniklo unikátní foto Rozinky.(Otík)
Máme štěstí a narážíme na dva " bunkráky ", starající se o srub s unikátním minometným oknem, kteří nám s nadšením o tomto srubu podávají vyčerpávající výklad a pochlubí se též historickým těžkým kulometem. Jednalo se o srub arabské odolnosti. Sruby jejichž odolnost je vyjádřena římskou číslicí se řadí do skupiny Římanů.
Odtud se vracíme k autům. Menší skupinka se jde ještě podívat na kapličku, přemístěnou kvůli výstavbě opevnění. Zvláštností jsou stěny pobité železnými pláty, které jsou teď pořádně zrezlé a křížová cesta z žulových sloupů. Na zpáteční cestě jsme si ještě prohlédli rygol od pancéřového zvonu, který tu vznikl po jeho tažení dvěma vyprošťovacími tanky. V lese jsme pak narazili na zbytky protitankové zdi.
Před parkovištěm jsme ještě museli utíkat dítěti s rukama od bláta, které si nevím proč myslelo, že je skvělý nápad nás umazat. Odjezd do Deštného. Tentokráte jsme ani nebloudili, protože s námi jela Hedvika a Koleno. (Oďa jel totiž odvést Lenku do Náchoda na vlak).

Nocleh v ubytovně nad samoobsluhou. Jejím hlavním pozitivem je velice kvalitní a prostorná sprcha, kterou hned využíváme. Po večeři vyrážíme do hostince " Na staré cestě ". Beny měla narozky, a tak všem objednala bouchačky a mě s Hedvikou Whisky cream. Číšník nebyl moc sympatický a v jedenáct nás nemilosrdně vyhnal, nicméně nás zasvětil do tajemství točené Cocacoly. Já jsem byla unavená a tak jsem šla spát. Ostatní vyrazili dále. Ráno to podle toho také vypadalo. Večírek pokračoval slivovičkami (Oldík) a jablečným likérem.

Pondělí

Po nezbytném dokoupení zásob, vyrážíme dobýt pevnost Dobrošov. Přivítala nás však cedule " v pondělí je zavřeno". Vydáváme se tedy alespoň po naučné stezce. Postupně jsme navštívili několik objektů (většina jich byla zavřená). Byly to " Polsko ..." Pouze do objektu "Hrobka" se dalo vlézt. Byl to dost velký objekt a v dolním patře jsme nalezli čerstvé květiny.

Dělostřelecká tvrz DOBROŠOV

Jednalo se o sedmiobjektovou tvrz - 2 pěchotní sruby, 4 dělostřelecké objekty a srub vchodový.
Plánovaná doba výstavby byla 24 měsíců, ale díky změně politické situace se výstavba zastavila asi v polovině. V září 1938 byl obsazen a improvizovaně vyzbrojen pouze pěchotní srub "Jeřáb". Hlavním úkolem mělo být uzavření údolí Metuje u Náchoda.
Z vrcholu pěchotního srubu "Můstek" (vedou tam schody) jsme si prohlédli okolí. V tomto srubu jsme také viděli zaraženou střelu do betonu. Jde o střelu Röchling, jednu z tzv. tajných zbraní třetí říše.
Při prohlídce je možné shlédnout různé fáze betonáže chodeb a sálů.
Ve srubu N-S 73 "Jeřáb" jsou pak v ubikaci mužstva k zhlédnutí nádherné nástěnné kresby. Jeřáb je otevřen pouze několik dní v roce (Mnichovská zrada...).

Pěchotní srub LOM

Srub je v péči klubu vojenské historie. Pěkně opravený, velká část slouží jako expozice. Viděli jsme zde například střelu Röchling, uniformy, knihy, zbraně, střílny... Velkou část expozice tvořily fotografie zobrazující jednotlivé fáze výstavby pevností, ale rovněž jejich pozdější devastaci a dnešní stav. Odtud pokračujeme do nebližšího (400 m vzdáleného) srubu "Březinka".

Pěchotní srub BŘEZINKA

Jde o jediný kompletně zařízený a originálně vyzbrojený srubu, odpovídající skutečnému stavu v roce 1938. Jedná se o oboustranný, dvoukřídlí objekt se dvěma pancéřovými zvony, ve II.stupni odolnosti (stěny 100-225cm , strop - 200cm). Srub je umístěn ve svahu, což bylo nepříjemné pro útočníka, ale samozřejmě i pro jeho výstavbu.

ˇ Střelecké místnosti jsou díky terénnímu umístění přesazené. Obě jsou kompletně vybavené a je možné si všechno nejen prohlédnout, ale i vyzkoušet.
ˇ Je zprovozněno i signalizační zařízení, ze kterého se domlouval pozorovatel ze zvonu s vojáky ve střílně. Ti pak, pomocí nakresleného plánu terénu přímo nad zbraní, mohli přesně zaměřovat i v mlze nebo ve tmě.
ˇ Instalovaná filtrovna byla přivezena z Prahy, kde byla neporušená náhodně objevena. V době boje byl uvnitř srubu vytvářen přetlak, aby se střílnami nedostal bojový plyn a zároveň aby kouř ze střelby vycházel ven.
ˇ Dále ubykace pro mužstvo (10 lůžek pro 30 vojáků) jediný velitel srubu měl svou vlastní místnost. Některé vylekala ležící uniformovaná figurína na palandě.
ˇ Komunikační systém se skládal z polního telefonu, a z provizorní vysílačky se zakopanou anténou s dosahem pouze k nejbližšímu srubu.
ˇ Poplašný systém také fungoval, stejně tak i filtrační zařízení na přečištění vody a dieselagregát, který byl i jediným zdrojem tepla ve srubu. Rovněž i záchod a umyvadla byla původní a samozřejmě funkční.

Z Březinky jsme po svačině pokračovali dále. U informační tabule o uzávěru řeky Metuje jsme odbočili a tento uzávěr jsme chtěli najít. Jediné co jsme však našli, byla jen klasická červeno - bílá závora. Spousta lidí remcala, že musejí znovu vylézt ten kopec a tak závěrečnou nabídkou pěchotním srubem "Jeřáb" opovrhli a šli na nás počkat do hospody. (Otík obdivoval Jawu se "saidkárnou").
Následně odjíždíme směr Náchod a zakoupením piv Primátor 24° a 21° rozhodujeme o průběhu večera. Po prohlídce náměstí a dršťkové polévce se vracíme do Deštného. Cesta nebyla zcela bez komplikací Hrošíkovi nejdříve došel plyn a posléze i benzín, takže ho k nejbližší pumpě musela dotáhnout firma Gasys.
Zastavujeme se na náměstí v Novém městě nad Metují. Nádherně opravené náměstí mě svými arkádami připomnělo Telč. Obdivujeme vstupní nádvoří zámku (popínavé keře). Ještě si dáváme točenou zmrzlinu. Na zpáteční cestě téměř celou dobu řídím já. Nikdo mi to ale nechce věřit, tak jezdím ještě chvilku po parkovišti. No není to tak strašný.
Večer jsme si udělali mejdan přímo na pokoji. Nebylo to ale nijak divoké. Hned po příjezdu usnul Oďa s Oldou a když se oni probudili, začínali jsme spát my. Nejdříve usnula Beny, zanedlouho já a Otík.

Úterý

Dnes se vydáváme do Jaroměře na prohlídku pevnosti Josefov. Protože odjíždíme, je samozřejmě nádherné počasí.
Prohlídka samotná se nám příliš nevydařila, neboť jsme ji absolvovali současně s výpravou z dětského domova, kterou historie bastionového opevňování zjevně nezajímala a tak to provádějící praktikantka náležitě zkrátila.

Bastionová pevnost JOSEFOV

Protože poloha pevnostního města Hradce Králové nebyla na obranu země příliš výhodná, vykoupila císařská komora roku 1780 část Smiřického panství s vesnicí Ples a 3.10.1780 byl pak v místě budoucí Jaroměřské brány položen, za přítomnosti císaře Josefa II., základní kámen pevnosti. Při stavbě pevnosti se uplatnily hlavně myšlenky francouzských fortifikátorů, kteří své projekty nemohli realizovat ve své domovině, protože Francie byla již pevnostmi přesycena.

ˇ Pevnost byla budována podle geometrické šablony, ale také se využívalo vlastností terénu. Řeky Labe a Metuje byly také součástí obrany. V případě potřeby mohla voda jimi tekoucí zaplavit rozsáhlé plochy okolo pevnosti.
ˇ Ve velmi rozvinuté formě se zde nachází rozsáhlý podkopový (naslouchací a minový) systém. Vojáci se v podzemí pohybovali po tmě a k orientaci jim sloužily plastické tabulky. Střílny měly nad sebou odvětrávací otvor a voják stál na stoličce. V chodbě byli nastoupeni další vojáci, kteří měli vystřídat padlé nebo raněné.
ˇ Vnitřní výstavba pevnosti byla podřízena přísnému a přesně stanovenému vojenskému řádu. Vojenské ale i civilní budovy tak vytvářejí sevřené pravoúhlé bloky. Posádkový farní kostel (1805-1811) je vystavěn v čistém empírovém stylu.

Náladu po prohlídce klukům vylepšila skupina místních nadšenců, která podle špinavých gumovek a oblečení vypadala, že prohlídku bere skutečně důkladně. Tak s nimi šli do podzemí ještě jednou. My ostatní jsme si udělali vycházku po hradbách a prohlédli si zbytek pevnosti z venčí. Zvláštně působily především pravidelné pravoúhlé ulice a strohá architektura. Také počet romského obyvatelstva nás nejednou udivil.
Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u památníku bitvy u Hradce Králové. Součástí byla i nově postavená rozhledna, kde jsme měli poprvé za celý týden konečně pěkný výhled po kraji.

Designed by MK & JL