Nástěnka

Nejnovější diskuze

Vánoční besídka 2018 -10. 12., 15:33-Olda
Přejezd Šumavy 2019 -05. 12., 01:07-Vlasta
Silvestr 2018 -05. 12., 01:02-Vlasta
Odkazy na zajímavé stránky -04. 12., 21:23-Balous
Nástěnka -04. 12., 17:07-Lubošek

Plán akcí

15.12.Kuželky & Vánoční besídka

Přihlášení

Jméno: Heslo: Registrace
Zapomenuté heslo

Smažení krkonošskejch riverů  6.4.- 9.4.2007

Pátek 6.4.

Odjezd je sice Luboškem stanoven na 18 hodinu, ale protože se den před tím v hospodě neopatrně zmíní, že je to hlavně proto, že se ještě musíme stavit v Praze pro klíče od chalupy (což nemusíme, klíče už má Lída v kapse, a tím pádem tedy máme spoustu času na plánovaný pohodový průjezd páteční Prahou), tak si všichni jistě umíte dobře představit, co tato informace udělá s  časem odjezdu.
Nicméně po klasickém počátečním chaosu, rozdělování lidí, lodí, pádel, superkyselých gumídků a nádivek do aut vyrážíme směr Praha, Tanvald, Krásná díra.
Cesta probíhá celkem standardně, až na zklamání ze zavřené hospody v Malé Skále, kde byla podle itineráře cesty naplánovaná večeře. Takže jsme místo do pohodové flusárny zamířili do šikymiky pizzerie. Ta se ale i přes počáteční komunikační problémy ukázala jako místo partě přátelské, rozbitý půllitr na závěr byl přehlídnut skutečně velkoryse.
Po příjezdu na chaloupku se naštěstí díky absenci sněhu neopakoval loňský problém s parkováním na sousedovo zahradě, což nás uchránilo veleplodné diskuse s místními na téma: "Umíte si představit, co to dá práce takovejhle trávník?" a  "Proč si neparkujete u sebe?!". "Protože tam je půl metru sněhu, ty slepice", apod..

Sobota 7.4.

Kamenice III-IV, na vodočtu v Plavech 51
Ráno nebylo zrovna dvakrát slunečno, času bylo spousta, tak jsme se rozhodli chvíli počkat, že  se třeba s tím počasím něco stane. No, nestalo se nic a navíc po nějaké době začal Lubošek Těšímsenavodu otravovat, že už by jel, a tak jsme teda vystartovali.
Na vodočtu v Plavech bylo 50, což je skutečně poněkud málo, obzvláště pak, když vám najednou celá řeka vteče do náhonu. Naštěstí se ve chvíli, kdy už to začalo být neúnosné, řeka sevřela do užšího koryta a navíc se vrátila voda z náhonu, takže se to zas začalo podobat normálnímu smažení riveru a ne šoupání pochcaných schodů.
A pak už přišly Držkovské schody, které byly (jako ostatně celá řeka) proti loňsku podstatně hodnější, což ale vybáté části party ani moc nevadilo. Pak následovala Prádelna, Navarská soutěska se sifonem, který jsme jistili, filmovali, obnášeli, pochcávali a někteří  i sjížděli. Asi by byli rádi, kdybych je tu jmenovala, takže to byli: Lubošek, Kulík, Martin a  Lukášek, který k  všeobecnému údivu dokonce předvedl i cosi, co by se dalo směle nazvat pádlováním :-). Dále jsme pokračovali přes Okýnka, a pomalu se začínali těšit na Tobogán, který nám ale zůstal pro tento den odepřen, protože jsme podlehli panice, abychom náhodou nejeli až do …..jako loni a auta tím pádem převezli jen k mostu do Navarova, od kterého je Tobogán ještě tak kilák po proudu. A protože nás to děsně štvalo, že jsme si Tobogán nesfoukli, a protože jsme chtěli jet Kamenici ještě jednou v pondělí, vydali jsme po proudu řeky prozkoumat, kde že by se dalo příště zastavit, abychom o tu tobogánní zábavičku nepřišli. Zároveň jsme chtěli najít lepší místo pro vysednutí, než bylo to loňské – asi tak 100km pod místem, kde vysedaj normální lidi ?. Cestou jsme pochopitelně tobogán důkladně obhlídli, přesně načetli stopu a těšili se na pondělí, jak to tam ošéfujem s prstem v nose. Po návratu k autům a sbalení všech našich frčivejch vodáckejch hadříků jsme chtěli ještě přejet na Jizeru a obhlídnout stav vody. Protože měla větší část party hlad a Matýsek už potřeboval do hajan, bylo dohodnuto jet na Jizeru přes chaloupku, kde by se hladová část nechala a ta krutější, odolnější skupina by jela občíhnout Jizeru. Změna nastala zcela spontálně po náhodném setkání s cyklisty mávájícími na nás z útulné hospůdky, kolem které jsme projížděli. V tu ránu se z hladové části party stala parta hospody a i skupina kruťáků zaznamenala trhliny v jednotě. To naštěstí netrvalo dlouho, a když se nám podařilo přesvědčit i Luboška, že Jizera do zítřka jistě neodteče a navíc hrozně ušetříme za vlastně zbytečný přejezd a ten usedl ke stolu  se slovy „ale neřídím“ a začal do sebe lít piváky, parta se mohla v klidu začít bavit. Bavais nebylo nijak zvlášť dlouhé ani bujaré, nicméně je třeba vyzdvihnout postavu Luboška, který i přes své prohlášení těch pár kilometrů domů odšoféroval a za velkého povzbuzování osazenstva auta dokázal svou teorii „když řídím nalitej, tak jedu opatrně“. Není samozřejmě třeba  zmiňovat se o jemných detailech cesty, důležité je jen, že jsme cestou nikoho nezahnali do pangejtu, dokázali se rozjet i do kopce a na škváře a posléze i zvládli  zaparkovat vedle aut kamarádů a nikoliv do nich. Večírek pokračoval na chaloupce, kde se po chvíli připojil i Honza Ohňostrojář s Olinou, Kačenkou a malým Ohňostrojáčátkem Asilukáškem.

Neděle 8.4.

Jizera III-IV, vodočet na Mumlavě 79
Ráno to vypadalo, že bude docela pěkně, což se ale bohužel během dopoledne nepotvrdilo a počasí zůstalo stejně nevlídné jako včera. Tím pádem opět probíhaly oblíbené zdržovačky pod heslem "třeba se to ještě vybere", zašli jsme se juknout na mumlavskou Podkovu, snažili se zničit kolo malé Kačence, apod.  Pak už ale nebylo zbytí a my se začali chystat na vodu. Hanka K. ten den vodu vynechala a ve své velkorysosti zapůjčila Lídě svou čupr vodáckou bundu a rukavice, takže ta nemusela celou cestu prudit „už pojeďte, přestaňte se tu vym..t“, ale byla opět roztomilým děvčetem jakým obvykle bývá :-). Vody bylo tak na hranici sjízdnosti, což sice nebylo ideální, ale i tak to bylo pěkné technické, místy kapánek bouchací svezení. Taky jsme si díky minimu vody všichni směle sjeli Ostrov Hrůzy, který byl za tohoto stavu krotký a neválcovací. Nicméně pod Ostrovem to po nějaké době začalo jít od desíti k pěti, řeka se mírně rozlila a kromě jedné surf vlnky, kde si každý zkusil trochu toho visingu, občas frontsurfu a hlavně teda vošautu,  jsme si už moc zábavy neužili.
Po naplnění našich potřeb sportovně adrenalinových jsme se rozhodli uspokojit také potřeby přírodně kulturní a vyrazili na Mumlavské vodopády. Jo, pěkný to tam bylo, ale že by mě z toho nějak chytal pocit – tohle si rozhodně musím sjet a jak by se to dalo vymyslet, aby nás tady nechytli fízly- jako se to stalo našim chlapcům, tak to jsem na sobě teda rozhodně nepozorovala. Nevím jakou měrou k nedostatku mého enthuziasmu přispěl fakt, že si pamatuju partičku z loňského roku, která s podobným nadšením, jakým se vyznačovali naši kluci, líčila sjezd těchto vodopádů. Myslím, že to končilo nenápadnou zmínkou o zlomených kotnících jednoho z rajdrů.

Pondělí 9.4.

Kamenice podruhé, ještě méně vody
Ráno jsme uklidili  přesně podle místního návodu, pak se domluvil sraz s partou lyžařů, která odjela hledat sníh a vyrazilo se opět na Kamenici. Po sobotní nedobré zkušenosti sjíždět Kamenici už z Plav a po následném hledání lepšího nasedacího místa už jsme dobře věděli odkud jezdí normální lidi, takže jsme se vyhnuli kilometrovému skákání po kamenech, a vyrazili, pravda možná trochu příliš konvenčně, ale po vodě. Té bylo ještě kapánek méně než v sobotu, ale pořád to bylo sprášitelné. Tentokrát jeli jen kluci a Lída tímto faktem získala k Hanky čuprbundičce taky Kočanovo čuprdlouhý neopren a byla úplně spokojená.  
Jízda poměrně rychle odsejpala, sifonkterýzatýhlevodyurčitěanisifonnení přenesla tentokrát už jen Lída, jinak ho sfoukli všichni sobotní smažiči, ke kterým se tentokrát přidal i Lukáš s Honzou O.
No, a pak už přišel všemi očekávaný Tobogán. Po sobotní pečlivé prohlídce jsme byli všichni skálopevně přesvědčeni, že ho už máme nakoukanej, a že prohlídka dnešní bude čistě formální. Nicméně následující čekování místa ukázalo, že vzhledem k poklesu vody se situace na Tobogánu mírně změnila.A to asi tak, že se v plánované stopě ukázal kámen. Lubošek se přesto pod heslem "je to možná jen proud" rozhodl zkusit plánované esíčko. Přestože při sjezdu do kamene přímo narazil a ozvala se poměrně silná rána, jeho první slova po dojezdu byla "je to v pohodě". To už ale parta věděla, že tudy..tudy cesta rozhodně nevede a jala se promýšlet jinou stopu. Ta šla úplně při pravém břehu, podél skály a přes velký kámen, pod kterým se to tak trochu mlelo. První jela Lída a nevím proč, snad z toho nenadálého pocitu tepla a pohody, najela tam jako trubka, což by až tak nevadilo, ale pak nevylehla a už si to brousila hlavou dolů po skále. Po ní jel Lukáš, který jel podobně. Zbytek projel bravurně a úplně v klidu.
Ještě kousek pod Tobogánem to bylo pěkné svezení a ve chvíli, kdy už to vypadalo, že to začne být pruda jsme přenesli loďky do náhonu a po něm sjeli k výstupnímu místu. Tam jsme se pobalili, zamávali rodinám s dětmi, dopili rum a víno, odjeli do Železného Brodu, kde byl sraz s cyklistama, a pak už každý víceméně sám směr Plzeň.
Designed by MK & JL